Patříte mezi začínající příznivce tohoto úžasného vynálezu, který se nezalekne těžkého terénu? Chcete zažívat tu báječnou jízdu na terénní čtyřkolce? Víte, že s povinnou výbavou a homologací ji využijete i v běžném silničním provozu? Chcete se dozvědět více? Tak čtěte dál…

Pokud chcete začít jezdit na čtyřkolce musíte si položit základní otázku, zda si pořídíte užitkovou, nebo sportovní čtyřkolku. Obě mají své jasné klady a zápory.
Užitková čtyřkolka:
Jak název napovídá, je vhodná zejména k nejrůznější práci. Odvezete a odtáhnete s ní téměř cokoliv. Můžete k ní připojit sněžný pluh, zahradní postřikovač, sekačku, křovinořez, nebo třeba sběrač psích hovínek. Ale nejen to, můžete s ní samozřejmě jezdit i jen tak pro radost. Zpřevodování do pomala a silná terénní redukce vám umožní projet téměř cokoliv. Extrémní rychlosti si obvykle moc neužijete, na „střelbu“ pracovní čtyřkolky nejsou stavěné. Ale svých 70 – 90 km/h na silnici to přeci jenom jede. Možná vám bude vadit vyšší hmotnost stroje při jízdě, či manipulaci. Jízdní vlastnosti také budou o poznání horší než u sportovních čtyřkolek.
Sportovní čtyřkolka:
Je lehká, svižná a obvykle s výbornými jízdními vlastnostmi. Většinou je levnější, než srovnatelná užitková čtyřkolka. Můžete s ní jet s větrem o závod, můžete skákat, můžete zkusit závodní trať. Ale obvykle s ní nic moc neodtáhnete a ani přídavné nosiče nemají přílišnou nosnost a rozměry. Zkrátka, sportovní čtyřkolka je dělaná hlavně pro radost!
Nová nebo ojetá?
Pokud již máte rozmyšleno jakou, tak se možná budete rozhodovat, zda novou, nebo použitou? Samozřejmě nová má vždy své jasné přednosti a rozhodně tuto možnost doporučujeme. Dlouhá záruka, absolutní technický stav a perfektní vzhled jsou jasnou předností nových strojů. Naproti tomu ojetá čtyřkolka je většinou bez záruky na technický stav a původ. Obzvláště u čtyřkolek je to na pováženou, protože je jejich majitelé často příliš nešetří a také často narazíte na individuálně dovezený stroj zcela neurčitého původu a stavu. Pokud se rozhodnete pro ojetý stroj, vždy volte ojetiny s jasným původem, například z nabídky předváděcích a použitých strojů oficiálních dovozců.

Kde nejlépe koupit svůj vysněný stroj?
Máte tedy ujasněno, zda „sportku“ nebo „užitkovku“ a nyní hledáte spolehlivého prodejce kvalitních čtyřkolek a nevíte, na koho se s výběrem té nejvhodnější obrátit? Zde je rada jednoduchá. Vždy zvolte oficiálního dovozce vámi vybraného stroje. To je prakticky jediná jistota, že kupujete stroj, na kterém v budoucnu nebude problém s případným uplatněním záruky. Snažte se vyhýbat tzv. „ilegálním“ prodejcům, kteří kupují stroje nikoliv od výrobce, ale dováží je překoupené z různých států světa. V tomto případě je uplatnění jakýchkoliv záruk věcí značně nejistou a zkušenosti uživatelů jasně hovoří o riskantnosti tohoto kroku.
Tip: Oficiálního dovozce snadno naleznete na českém webu a velmi často je i uveden na stránkách výrobce.
Při výběru stroje se také ptejte na délku záruky a zejména na sklad náhradních dílů v ČR. Pokud prodejce mlhavě slibuje dovoz dílů z ciziny do tří dnů, obvykle to bývá známka neserióznosti. O kvalitě prodejce vám také napoví celková úroveň prodejny, vystupování prodavačů a také „frmol“ na prodejně, či v servisu.
Tip: Zeptejte se prodejce na konkurenční značky. Pokud na ně hází špínu, jděte rovnou jinam. Takový prodejce nemá profesionální slušnost a nepochybně jí nebude mít i vůči vám při řešení reklamací.
Další informace, které by vás mohli zajímat:
Je možné jezdit se čtyřkolkou po silnici?
Ano! Ale čtyřkolka musí splňovat všechny náležitosti pro provoz na pozemních komunikacích. Proto je výrobci nechávají pro tyto účely homologovat a samozřejmě již z výroby je vybavují vším potřebným. Světly, blikači, atd. Takto vybavený a schválený stroj od prodejce dostanete již s českým technickým průkazem, který vám zaručí bezproblémový provoz po silnicích celé Evropy. Čtyřkolku je samozřejmě nutné také zákonně pojistit. Vhodné pojištění vám nabídne každá dobrá pojišťovna.
Jaký řidičák na čtyřkolku?
Přestože v tom mají mnozí řadoví státní úředníci guláš, tak Ministerstvo dopravy a zejména zákon č. 411/2005 Sb. hovoří jasně – pro řízení motorových čtyřkolových vozidel, jejichž maximální konstrukční rychlost převyšuje 45 km/h a jejichž pohotovostní hmotnost není vyšší než 550 kg je nutné řidičské oprávnění podskupiny B1 a samozřejmě lze i použít řidičák skupiny B. Důležitou informací je také bezpodmínečná nutnost použití ochranné helmy za jízdy.
Čtyřkolka na dálnici?
S homologovanou čtyřkolkou můžete bez problémů vyrazit i na dálnici. Jedinou podmínkou, kterou stroj musí splňovat je minimální konstrukční rychlost 80 km/hod. Tento údaj zjistíte z technického průkazu čtyřkolky. Dálniční známka je nutná!
Spolujezdec na čtyřkolce?
Ano, většina moderních čtyřkolek umožňuje jízdu se spolujezdcem. Stejně jako řidič, i spolujezdec musí být za jízdy vybaven ochrannou helmou. Pokud chcete vyrazit se spolujezdcem na pozemní komunikaci, musíte se ubezpečit, že je  stroj pro dva jezdce řádně homologován. I tento údaj snadno zjistíte z technického průkazu.
Čtyřkolka a dítě jako spolujezdec?
Ministerstvo dopravy spolujízdu dítěte na čtyřkolce důrazně nedoporučuje, ale není zákonem zakázána. Minimální věk spolujezdce na čtyřkolce také neupravuje žádný zákon. I my se kloníme k názoru, že malé dítě by na pozemních komunikacích na čtyřkolce nemělo nikdy být.
Jak „obout“ čtyřkolku?
U drtivé většiny čtyřkolek se stejně jako u automobilů používají bezdušové pneumatiky. Typické čtyřkolkové pneu mají velmi výrazný vzorek, který je určen zejména do terénu. I použitá směs na pneumatiky je měkčí než příkladně u osobních automobilů. Konstrukce pláště je ale oproti nim zjednodušena a je tvořena soustavou tzv. „pláten“ nacházejících se v gumové vrstvě běhounu. Čím více vrstev, tím je pneumatika odolnější proti průrazům, ale je také těžší a přiměřeně dražší. Typický počet pláten u užitkové čtyřkolky jsou čtyři. Neméně důležitá je ale i značka výrobce. Některé levnější pneu jsou vybaveny sice mnoha vrstvami pláten, ale tyto nejsou vyrobeny z polyamidu a jsou velice náchylné na průraz. Čtyřkolky, které často jezdí po silnici, je možné vybavit i pneumatikami se silničním vzorkem, který nabízí mnohem lepší životnost pneu na asfaltu, ale na druhou stranu významně snižují průjezdnost čtyřkolky v těžkém terénu. Pneumatiky pro čtyřkolku se zpravidla nevyvažují, protože rychlosti, ve kterých se pohybují, to nevyžadují. Jedinou výjimkou jsou právě silniční pneumatiky, kde je to dobrá cesta ke zvýšení komfortu jízdy.
Kolik vzduchu do pneu?
Pneumatiky čtyřkolek jsou konstruovány jako nízkotlaké, takže na ně nelze aplikovat obvyklé postupy běžné u automobilů a motocyklů. Také je obvykle nutné použít speciální nízkotlaké měřiče tlaku. Pneu by se primárně měly hustit na hodnoty, které jsou uvedeny v návodu k obsluze čtyřkolky. Obecně ale lze vysledovat typická pravidla hustění. Pro silniční použití se zpravidla pneumatiky hustí na vyšší tlak v rozmezí 0,6 až 0,9 atm. Do smíšeného a tvrdšího terénu je doporučován tlak v rozmezí 0,4 až 0,6 atm. Pro extrémní bahnité úseky, jízdu v písku nebo hlubokém sněhu se používá velmi malý tlak 0,25 atm i méně. Pneumatika se v tom případě „rozsedne“ a poskytuje díky vyšší styčné ploše se zemí výrazně lepší záběrové vlastnosti a méně se boří do podkladu.
Jaká je životnost pneumatik u čtyřkolek?
To je velice různorodé a je to podmíněno mnoha faktory. Rozhoduje zejména styl jízdy, kvalita pneu, správné huštění, atd. Obecně ale lze říci, že dobré pneu by měly bez problémů vydržet nejméně 5000 km. Tento údaj se může zdát paradoxně velmi nízký oproti automobilům, ale najet se čtyřkolkou v terénu tento počet kilometrů je úctyhodný výkon, který běžnému uživateli zabere mnoho měsíců až let.
Co by vás ještě mohlo zajímat, aneb malý slovníček pojmů z oblasti čtyřkolek
ATV (All Terrain Vehicle) – univerzální označení čtyřkolek, zejména pracovních
QUAD – univerzální označení čtyřkolek, zejména sportovních
2WD – označení symbolizující pohon pouze zadních kol čtyřkolky
4WD – označení symbolizující pohon všech kol čtyřkolky
CVT (Continuos variable transmission) – plynule měnitelný převod (viz. Variátor).
Manuální převodovka – podobná převodovkám motocyklů. Řadí se nejčastěji nožní pákou za součinnosti manuálního ovládání spojky. Tento systém naleznete téměř výhradně u sportovních čtyřkolek.
Poloautomatická převodovka – rychlosti u čtyřkolky se řadí nohou, nebo tlačítkem, které se nachází na řidítkách, a to bez nutnosti užití ruční spojky. Čtyřkolka se rozjíždí pouze přidáním plynu. Tento systém je již na ústupu.
Variátor – plynule převádí výkon motoru na kola čtyřkolky, a to bez nutnosti použití manuální převodovky i řazení. Variátor se skládá ze čtyř základních částí – odstředivé spojky, primární a sekundární řemenice a speciálního řemenu. Celý systém je  vytvořen tak, aby plynule a zcela automaticky měnil převod směrem nahoru i dolů. Po přidání plynu dojde k sepnutí odstředivé spojky umístěné nejčastěji na klikové hřídeli a začnou se točit primární i sekundární řemenice variátoru vzájemně spojené řemenem. Řemen na obou řemenicích na základě odstředivých sil začne plynule měnit svůj „průměr“ a tím i převodový poměr. Výkon z variátoru je dále přenášen na pomocnou převodovku, kterou je možno řadit neutrál, zpátečku a terénní redukci, a dále přímo na hnaná kola. Moderní variátory jsou zcela bezúdržbové a s velmi dobrou životností všech komponentů. Variátor je nejběžnějším převodem moderních užitkových čtyřkolek.
Snad jsem vám do začátku podal dostatek informací. Pokud vás zajímá něco navíc, klidně mi napište do komentářů pod článkem.
Autor: Nizaya

7 Komentáře
20

Related Posts

Leave a Comment

2 × two =