X8Letos, jako již tradičně ve spolupráci firem Auto Jari Žamberk a Hycar s.r.o., jsme se vydali na expedici do rumunských hor. Už je tomu pár let, co jsme sem vyrazili poprvé našimi upravenými offroaďáky a postupně se naučili jezdit v těžkém terénu, za což děkujeme Ondru Parezovi. Z těchto zkušeností čerpáme nadále, i když už nejezdíme v autech, ale na čtyřkolkách značky Journeyman. Tyto stroje proháníme Rumunskem už několikátým rokem a nikdy nás nezklamaly. Na tuto výpravu jsme byli obzvlášť natěšení, protože jsme chtěli otestovat letošní novinku na trhu Gladiator X8. Výpravy se zúčastnili Marcel (X5), Radek (X6), Michal s Davidem (X6), Martin s Eliškou (X8) a Jarda s Denisem(X8). Jelikož X8 jsou už pořádné stroje a dá se na nich pohodlně jezdit ve dvou, rozhodli jsme se, že vezmeme i naše děti (ve věku okolo 16 let). Za poznámku také stojí zmiňovaná X5, která má za sebou už čtyři Rumunska.

Ve středu 30. května vše začalo. Okolo desáté dopoledne jsme dojeli do městečka Telciu, kde jsme měli zarezervované pokoje v penzionu Sonia. Tento penzion plní spíše rumunské, než evropské standardy, ale naše požadavky splňoval. Takže jsme se v klidu naobědvali a všichni natěšení se sešli před penzionem. Začali jsme proslovem našeho plánovače Jardy Loma, abychom si všichni uvědomili, že pokud se nám zde něco stane, nejbližší lékař je veterinář v 50 km vzdálené vesnici. Proto jsme nepodceňovali ani naše zásoby jídla a pití. Vždy jsme počítali s tím, že v horách můžeme přes noc uvíznout. Tento den jsme byli všichni unavení z cesty, takže jsme nestoupali až k hřebenům hor, ale i tak jsme začali extrémním terénem v podobě táhlého potoka do kopce. Náš první pokus o výjezd z potoka byl zmařen stádem krav v čele s býky, takže jsme se k nim moc nepřibližovali a namířili si to znovu do potoka a hledali jiný únik. V tom nám byl nápomocný náš průzkumník Marcel na X5, který měl po celou výpravu fyzických sil nazbyt. Když jsme sjeli z potoka, byli jsme nadšení z Osmiček a jejich jízdních vlastností i ve dvou lidech. Chtěli jsme vyzkoušet i techničtější pasáže v podobě Véček a prudších výjezdů, ale začalo lít jako z konve a nevypadalo, že by mělo přestat. Proto jsme se vrátili zpět do pensionu a šli na večeři s vidinami na zítřek.

no images were found


Další den ve čtvrtek jsme vyrazili brzy ráno. Počasí se na první pohled nevydařilo, ale přežili jsme pár spršek v nepromocích a zbytek dne jsme nepotkali žádný větší déšť. Podklad byl kluzký, takže dokud jsme nevjeli do lesa, užívali jsme si průjezdy zatáček smykem. Na zúžené cestě jsme potkali volného koně, který šel dolů, ale jak nás uviděl, zastavil se a nechtěl jít dál. Naštěstí s námi byla Eliška, která se okolo koní pohybuje a přiměla ho, aby nás obešel. Napojili jsme se na těžební cestu v lese, kde na nás čekalo bahno. Zde jsme byli vděční za neskutečný výkon X8. Šestky a pětky musely vyjet na více pokusů. Cesta nás zavedla na louku, kde se pásly krávy. Rozhodli jsme se tam naobědvat s obavou býka ve stádě, a proto jsme byli na pozoru. Z louky jsme vyrazili táhlým, ale už mírným kopcem, po kterém jsme si vychutnávali nádherných panoramat. Měli jsme to štěstí, že se odpoledne vyjasnilo, takže nám nedělalo problém se lépe zorientovat podle okolních kopců, kde se nacházíme. Tuto pauzu jsme využili k menší svačině, jenže nás už tlačil čas a blížilo se stmívání. Proto jsme vybrali nejrychlejší, ale za to nebezpečnější cestu dolů potokem, který byl místy dost strmý. Nakonec jsme vše stihli ještě za světla a na další den jsme si naplánovali dvoudenní výlet.

no images were found


Na ten jsme se museli pořádně připravit, a proto jsme ráno vyjeli o půl hodiny později. Hlavně jsme se obávali deště, který by nás mohl v horách zastihnout. Ani předpověď počasí nevypadala nadějně. Taky že se naše přípravy vyplatily, hned na začátku nás zastihlo pár přeháněk, ale ty jsme přežili díky naší výbavě. A zase jsme si užívali bahna, ale večer se blížil. Proto jsme museli hledat cestu na nějaký vrchol, kde jsme chtěli založit tábořiště. Okolo páté hodiny večer jsme začali stoupat strmým potokem. Pokračovali bychom dál, jenže do cesty se nám postavily zkácené buky zralé tak na motorovou pilu, takže nám nezbylo nic jiného než se otočit a hledat jinou cestu. Těžaři dřeva nám poradili jedno strmé véčko, ale říkali nám, že tento výjezd není vhodný na techniku. Když nás viděli, jak se o jeho zdolání snažíme, někteří kroutili hlavou. Na průzkum jsme poslali Elišku s Denisem, kteří nalili do našich žil trochu optimismu. Věděli jsme, že výjezd bude náročný a budeme muset odstraňovat zkácené stromy, ale ty už nebyly tak tlusté jako předešlé buky. Dalo nám to taky zabrat. Všechny čtyřkolky jsme museli jistit za pomocí kurt proti převrácení v některých obzvlášť nebezpečných místech. Dokonce se nám jedna X6 převrátila na bok. Zatímco dole kluci bojovali, ti co vyrazili první, odklízeli nahoře stromy z cesty. Ty byly ve stráni zapíchlé do jedné strany véčka. Proto jsme je museli jednotlivě uříznout a poté za pomoci Osmičky stáhnout navijákem doprostřed koryta. Naší práci povzbudili místní pasáci, kteří nám nabídli salaš nad korytem k přespání. Jenže my se rozhodli zažít pravou zálesáckou noc a proto jsme pasákům srdečně poděkovali a vyrazili k vrcholům hor. Tábořiště jsme postavili na louce vedle jehličnatého lesa asi 50 metrů pod hřebeny. Založili jsme oheň, na kterém jsme si uvařili večeři a chtěli ho udržovat celou noc. Jedním důvodem byl také výskyt medvědů v místních kopcích. Jenže po půlnoci jsme museli čelit dvouhodinovému prudkému dešti. Všichni se schovali do stanů a oheň nám pomalu zhasnul. Nebyl by to Marcel, aby zase neprodal svoje fyzické síly, když okolo čtvrté ráno mokrý ze stanu, do kterého tekla voda, založil znovu oheň, abychom se mohli osušit. V sobotu ráno jsme byli unavení a nechtěli jsme se dostávat přes několik údolí zpátky do našeho penzionu. Proto jsme sjeli do vesničky Ieud, kde jsme prošli pár místních památek. Zastavili jsme se zde v typických dřevěných kostelech a v dalších stavbách na obhlídku a pokračovali po zpevněných cestách do pensionu, které už byly na mapě. V našem náhradním domově jsme nabírali síly na další den.

no images were found


Všichni unavení po dvoudence porušili ráno disciplínu a dlouho odpočívali. Vyrazili jsme až po desáté ráno. Natankovali jsme, nakoupili chleba a kochali se místními tradicemi. Jelikož byla neděle, většina Rumunů byla oblečená do svátečních krojů a šli do kostela. Nevyhli jsme se ani masivní předvolební kampani. Dnes jsme si určili jasný cíl vrchol Fata. První offroadový kousek byl potok, který se později ukázal jen jako rozcvičkou. Po vyjetí jsme se dostali na louku, kde jsme se naobědvali a pokračovali dál. Narazili jsme na polní cestu, která by za normálních podmínek nebyla těžká ani pro osobní auto s pohonem 4×4, ale to bychom nemohli narazit na dva padlé stromy přes cestu v úcty hodné výšce. Museli jsme za pomocí navijáků, kurt a fyzických sil dostat přes ně všech pět čtyřkolek. Vyrazili jsme dál a nemohli jsme věřit vlastním očím. Asi po kilometru a půl se nám do cesty postavil další strom, byl jen jeden ale za to tlustší a nebezpečnější (hned za kmenem byla prohlubeň). Jelikož z kmenu se tyčila silná větev, zahákli jsme za ní kurtu a vytvořili si provizorní jeřáb. Bez něho by to nešlo, kvůli již zmiňované prohlubni. Překážku jsme zdolali a už na nás čekali jen výjezdy na vrchol bez fyzické práce mimo čtyřkolku.

no images were found


V pondělí, poslední den expedice, jsme vyjeli za sněhem na horu ve výšce přes 2000 m.n.m. Byla to spíše odpočinková jízda s miminem extrémů, ale ani těm jsme se nemohli vyhnout. Dvoutisícovku jsme prostě nedokázali snížit, abychom jeli po rovině.  Začátek jsme si dali po prašných serpentinách, kde jsme se nechali ukojit smyky a poté se napojili na výjezd s občasnými véčky a bočními náklony. Ten nás zavedl na hřebeny, po kterých jsme stoupali k nejvyššímu vrcholu. Narazili jsme také na medvědí stopy v bahně. Na vrcholu jsme byly svědky, jak se v těchto výškách mění počasí během minuty. Chvílemi nebylo vidět ani na krok a za chvíli svítilo sluníčko. Rozloučili jsme se se zdejšími kopci a jeli hledat jinou cestu dolů k pensionu.
Děkujeme všem klukům z expedice včetně Elišky za tvrdou práci, kterou vykonali, zvláště pak Marcelovi. Nemůžeme opomenout ani materiální podporu firmy Journeyman. Tu jsme nakonec nepotřebovali, protože jediná závada na čtyřkolce byl defekt pneumatiky, kterou jsme na místě zalepili.

Autor: Denis Lom
0 komentář
0

Related Posts

Leave a Comment

eighteen − two =