Do Rumunska!

od
0 komentář

OLYMPUS DIGITAL CAMERARáno 2. června jsme se všichni potkali na benzínce v Znojmě a po několika minutách jsme vyrazili na cestu do Rumunska. Cílová vesnička byla Rovensko, vzdálená 855 km, ve které žijí již několik generací pouze Češi. Rovensko spadající pod střediskovou obec Sopotu Nou leží přímo na jednom z hřbetů uprostřed Muntii Almajului ve výšce kolem 750 m n. m.


 
Vesnice má ze všech českých vsí nejmalebnější polohu, a proto je nejoblíbenějším cílem cestovatelů. Život na hřebenech hor je však velice tvrdý, hlavně v zimě, kdy je ves skoro odříznutá od světa.
Ve vesnici na nás čekala rodina Pražákova, která nás všech dvanáct ubytovala. Perlička hned po příjezdu byla taková, že naše ubytování bylo již obsazené jinou skupinou, která se sem dostala omylem. Vše se ale brzy vysvětlilo a my se mohli ubytovat.
Naše výprava čítala 5 x TGB Blade, jednou Target, jednu Kawu a krosky. OLYMPUS DIGITAL CAMERA
 
3. červen
První, kdo se vzbudil, byl Vašek a již od ranních hodin hledal něco k jídlu, jelikož mu přes noc moc vytrávilo. Druhý vylezl Luďa a na hodinu obsadil záchod. Ostatní se na snídani scházeli jako švábi na pivo a také tak jedli. Po snídani jsme se všichni shodli, že prostředí, ve kterém se nacházíme, nám připomíná rok 1920, ostatně jako celá vesnice. Po nachystání všech potřebných věcí, nalití benzínu a nafasování proviantu jsme vyrazili do místního obchodu, kde jsme nakoupili mapy a po nastudování trasy jsme vyrazili vpřed jako sedm statečných. Bylo nás sedm, protože motorkáři jeli samostatně. Místní cesty jsou opravdu jako stvořené pro čtyřkolky, terén nás všechny ohromil, vždy po vyjetí na vrchol všudypřítomných hor jsme si udělali památeční fotku s krásnou přírodou. Zdejší cesty jsou velice různorodé, směsice vody, bláta, kamenů a trávy, připravily nám mnohé překvapení, měli jsme s nimi mnohdy nemalé problémy. Několikrát jsme přijeli k osamocenému stavení vysoko v horách, v němž bydlelo pár místních lidí, kteří zde žili ve velice skromných podmínkách. Jejich obživou bylo zřejmě jen pastevectví, jelikož jsme viděli pár krav, koní a ovcí a v některých případech i prasata. U každého domu volně pobíhalo několik psů, hejno hus a slepic.
OLYMPUS DIGITAL CAMERATaké jsme jeli kolem kopce, kde vloni Luďa okotil svou čtyřkolku, a tak jsme ho po něm pojmenovali. Druhá skupina motorkářů, složená z pěti endur, které řídil Radim, Mates, Honza, Petr a Libor, se již od rána vydala jiným směrem a za svou jízdu zažili spoustu zajímavých zážitků na stezce pro turisty, po které převážně jeli. Po čtyřech hodinách jízdy Honzovi praskla duše na zadním kole, a tak museli vyhledat servis, který našli ve vzdálené vesnici, a místní obětaví lidé ji za hodinu opravili, asi za 50 korun… Po úspěšné opravě vyrazili po břehu Dunaje, kde projížděli velice pěknou přírodou. Po příjezdu do našeho tábora zjistili, že dnes ujeli 126 km. OLYMPUS DIGITAL CAMERASkupina čtyřkolkářů si také užívala těžký sjezd v šíleném a těžkém terénu, kde bylo tak 50 cm bláta a metrová rýha vyjetá po těžké technice a kde jsme se museli navzájem tahat lanem. Při výjezdu na kopec, na kterém jsme udělali přestávku na občerstvení, Sláva převrátil čtyřkolku, ale bez problémů jsme pokračovali dál. Po blbnutí v místní řece se na zpáteční cestě se Slávovi vysypal diferák, ale úspěšně dojel až do tábora. Celkem jsme ujeli 85 km.
 
4. červen
Ranní vstávání nebylo vůbec jednoduché, po včerejší noci poměrně náročné, celá skupina čtyřkolkářů vylezla z postele kolem 11. hodiny. Po snídani jsme vyrazili na cestu, která směřovala převážně po asfaltu do termálních lázní, které byly vzdálené asi 130 km. OLYMPUS DIGITAL CAMERAPo příjezdu do městečka, ve kterém se lázně nacházely, nám chvíli trvalo, než jsme je našli. Zdejší lázně jsou termální prameny, které vytékají ze skal a jsou obohacené o síru a opravdu taky tak smrdí. Ne moc přesvědčivě jsme do jezírka, do kterého voda tekla, vlezli a po ponoření jsme se všichni shodli, že to stálo za to, že jsme sem vůbec jeli. Cesta zpět byla velice rychlá a vedla po břehu řeky Dunaje. A jako tečka na závěr byla 12 km jízda v super terénu. Po příjezdu do vesnice jsme sedli k večeři a zjistili, že Vašek, který jel jako poslední, ještě nepřijel. A tak se Saša a Dan vydali zpět zjistit situaci. Po asi 6 km ho našli, jak už jde pomalu pěšky, protože se mu porouchala čtyřkolka. Po přitáhnutí stroje do vesnice jsme se všichni navečeřeli a začali vyprávět zážitky. Celkově jsme dnes najeli 165 km.
 
5. červen
Den začal snídaní stejnou jako předchozí dny. Dopoledne jsme jeli pro motor, který si domluvil Mates od místního rodáka Štěpána, jenž ho vyměnil za babetu. Cesta asi 3 km do údolí byla celkem v pohodě, to cesta zpět byla náročná, protože byla do šíleného kopce a motor vážil asi 300 kg a vyjet s ním do tohoto kopce byl celkem nadlidský výkon. Museli jsme zapřáhnout tři čtyřkolky na lano a za pomocí všech zúčastněných jsme motor úspěšně dovezli do tábora.
Po menším odpočinku jsme všichni vyrazili na jízdu po okolí a ta se opravdu podařila. OLYMPUS DIGITAL CAMERA
OLYMPUS DIGITAL CAMERAMotorkáři nás těžko stíhali. Přijeli jsme k cestě, po které jezdila do obrovského kopce těžká technika, jež tu těžila uhlí a nadělala obrovské koleje, ve kterých byl veliký problém vyjet, a kde jsme zjistili, že nám chybí Luděk, který jel hledat neúspěšně jinou cestu dolů a nakonec zůstal poslední, čehož si ale nikdo nevšiml. Po příjezdu do předem smluveného místa jsme čekali asi 40 minut na motorkáře, kteří měli veliké problémy tuto cestu sjet, a všichni jsme doufali, že je Luďa s nimi a že jim pomáhá, ale opak byl pravdou. Petr se vydal na průzkum a po proražení kola se vrátil zpět. Když jsme zjistili, že tam není, musel Radim, Pavel a Sláva vyrazit na cestu zpět hledat ho. Beďa se Sašou jim kryli záda a to se ukázalo jako dobrý plán, protože bez Bédi bychom kolo, které Sláva vyzul o břeh vyjeté koleje, nespravili. Cesta zpět byla ještě šílenější než dolů, několikrát jsme zapadli a museli se vytahovat. Za pomoci navijáku jsme úspěšně kopec zdolali, ale Luďa nikde. Asi po hodinovém hledání a zkoušení se dovolat, protože doposud vůbec nebyl signál, jsme zjistili, že je Luďa už v táboře, do kterého přijel po hodině a půl od té doby, co zůstal sám s porouchanou čtyřkolkou, a usoudil, že to bude ta nejlepší možnost, kterou zvolit. Protože po hodině čekání na pomoc, kdy měl poškozenou čtyřkolku zapasovanou mezi stromy na kraji strmého svahu, usoudil, že jsme za tu dobu už někde na příjezdu do vesnice z druhé strany a že jsme na něj prostě zapomněli. Tak se prořezal větvemi, opravil stroj na místě, kde se otočil a zanechal poskládané klacky jako šipky zpět (což jsme bohužel nepochopili) a raději se vrátil známou cestou zpátky, než aby nás někde doháněl.
OLYMPUS DIGITAL CAMERAPo zjištění, že je Luďa v pořádku, jsme pokračovali v cestě a po krásné jízdě v náročném terénu, který skrýval bláto, vodu, kámen i šílené cesty v místních vesnicích, kterými jsme projížděli a kde jsme se potkávali s místními lidmi, kteří jsou opravdu přátelští a nikdy nic pro ně nebyl žádný problém. Po zastavení se v jedné hospodě jsme si dali pivo a na plechovce byl jelen, to byl pro nás a hlavně pro Slávu důvod, proč jsme si ho koupili. Pokecali jsme si s místními lidmi a po hodině vyrazili zpět do naší vesnice. DSCN3735Protože jsme se střídali na jedné čtyřkolce ve dvou, jelikož se Slávova čtyřkolka rozbila, tak cestu zpět jel Sláva s Béďou a je nutno napsat, že jízda zpět byl opravdu pořádný rachot, a to píšu velice střízlivě. Jelikož Béďa zjistil, že se Sláva nebojí a že dokáže vyvažovat v zatáčkách, tak to byla jízda, která se nedá vůbec popsat.
 
6. červen
OLYMPUS DIGITAL CAMERARáno ve 2:10 odjeli Radim a Petr zpět domů. Celá skupina vstala asi kolem deváté a po již tradiční snídani se vydala na poslední jízdu zdejší přírodou a stálo to opravdu za to. Protože hned po pár kilometrech pan Pes vyletěl ze své motorky ve velkém stylu a po proražení chladiče vyrazil na cestu zpět. Byl to jediný motorkář, který jel s námi, protože ostatní ráno jeli pro benzín a do 13:00 se nevrátili, a tak jsme jeli bez nich. Protože i Václavova čtyřkolka byla pořád rozbitá a Slávova se podařila dopoledne spravit, jel Václav na motorce, kterou tu nechal Radim právě pro případ, že se někomu něco rozbije. Za náročnou jízdu se stalo ještě pár různých kolizí. Sláva jako první, který vedl kolonu, 2x převrátil čtyřkolku a jednou z ní také vysedl. To na Václavově motorce praskla hadička od chladiče a všichni, co to viděli, mysleli, že Václavovi hoří motorka, a také tak vypadala reakce, která proběhla na jeho záchranu. Po opravě motorky, kde předvedl své kvality Béďa, o kterém Luďa řekl, že jsou vždy potřeba jeho hbité ruce, a on opět nezklamal. Bez něj si nikdo nemohl naši výpravu vůbec představit. OLYMPUS DIGITAL CAMERA
OLYMPUS DIGITAL CAMERAJízda v rumunském terénu je skvělý zážitek a strávit pár dní ve společnosti lidí, které baví stejná věc, je vždy super a člověk prožije spoustu adrenalinu a zažije i nezapomenutelné chvíle spojené se zdejší krásnou přírodou, ve které je spoustu kopců, na kterých se pasou všudypřítomné krávy a ovce. Některé domy uprostřed lesů připomínají spíš perníkové chaloupky, ale kupodivu nás všech tu všude žijí lidé, které vůbec netrápí dnešní problémy přinášející civilizace.
Všichni, kteří jsme na takové domky koukali, jsme si řekli, že musí být krása tady bydlet, ale každý pak připomněl, že možná tak týden, dva…
Po 76 km jsme přijeli do tábora, pak vyrazili do místního obchodu, kde jsme koupili pár místních suvenýrů a po vypití pár piv jsme přišli do našeho domu, kde jsme zahájili poslední večer před cestou domů a nutno podotknout, že Saša toho dne oslavil své 37. narozeniny. Došlo i na šampus a tradiční slivovici. Luďa vzal do rukou kytaru a večer plynul v duchu oslav, ale také jako poslední den naší expedice… 05062010718
 
Luděk Minka

0 komentář
0

Related Posts

Leave a Comment

4 × 2 =