[Show as slideshow]

Autor: Mgr. Eduard Šlampa

Protože aktivity Quadclub.cz již opravdu nelze přehlédnout ptáme se zakladatelů na pár slov o klubu, jeho historii, ale i budoucnosti.
Historie Quadclub.cz sahá opravdu hluboko…

Od roku 2005 jsme se jako parta kamarádů čtyřkolkářů scházeli na řadě námi organizovaných akcí a vyjížděk víceméně jen tak bez nějakého klubového zařazení a náležitosti. Počet lidí ale rostl projížďku od projížďky a námi pořádané akce a srazy, či spanilé jízdy, začaly navštěvovat desítky čtyřkolkářů. To nás mile překvapilo a tak se zrodila myšlenka, že založíme klub a pokusíme se sjednotit všechny čtyřkolkáře ČR do jednoho spolku. Tento klubový model nám pak umožní chystat lepší (pro nás čtyřkolkáře atraktivnější) akce za účasti sponzorů, ale bude i možnost pracovat na změně pohledu veřejnosti na čtyřkolkáře jako takové. Jako klub pak máme snazší cestu ke komunikaci s úřady a hledání legálních aktivit na čtyřkolkách. Naše pravidelné akce se staly základní činnostní klubu jsou to hlavně amatérské závody a srazy čtyřkolek pod názvem QUADPARÁDA, SPRINTY, ORIENTAČNÍ ZÁVODY, ale také SRAZY, VYJÍŽĎKY a EXPEDICE.
První ročníky těchto akcí proběhly s velikou odezvou ze strany účastníků a podařilo se nalézt opravdu skvělou partu přátel a klub začal tak nějak čtyřkolkářsky dýchat. Sami členové začali zakládat klubovny a přírůst nových členů nabral skokové obrátky. Společné akce se tak vždy nesou v duchu přátelství pohody a spousty zábavy nejen na čtyřkolce.
V roce 2011 nastal pro quadclub.cz zlomový okamžik a my jsme se rozhodli založit občanské sdružení Čtyřkolkáři o.s, pod které byl quadclub.cz zařazen. Od toho okamžiku jsme mohli začít intenzivněji pracovat na jakémsi veřejném obrazu čtyřkolkářů. Občanské sdružení si pak ve stanovách určilo jasnou množinu cílů a úkolů. Onen zlomový okamžik pak řečí úřední nastal 18.7.2011, kdy se nám za velké pomoci členů podařilo registrovat občanské sdružení a taktéž finalizovat naše webové stránky a navazující fórum.
Naše úvodní cíle byly stanoveny následovně: Organizace závodů srazů a akcí, Prosazování legálního využívání čtyřkolek, Prosazování zásad bezpečné jízdy na čtyřkolce, Podpora mládeže a motosportu, Ochrana přírody a ekologie, Medializace čtyřkolkářského sportu, Seznamování široké veřejnosti s legálními aktivitami čtyřkolkářů, Pořádání zahraničních expedicí na čtyřkolkách, Pomoc veřejnosti při živelných pohromách a spousta dalšího.
Nové občanské sdružení zahájilo svoji působnost akcí s titulem QUADPARÁDA 4. Tato tradiční akce nově pod hlavičkou občanského sdružení nabrala výrazně na objemu, ale i na kvalitě jejího provedení. I přes nepříliš ideální zářijový termín vystartovalo přes 90 startovních čísel čtyřkolek a akci v průběhu tří dnů navštívilo několik set diváků. Tahákem akce byla komplexnost nabídky a amatérský charakter závodů, kde si mohl zajezdit opravdu každý. Na pořadu dne byl Offroad maratón, Sprinty, Dětské závody, tradiční Trial a také bahenní závody. Na své si přišel každý účastník a ceny, které si vítězové díky štědrosti sponzorů odnesli, byly až pohádkové.
Klubové aktivity tedy začaly nabírat na obrátkách a tak například velké akce typu BĚLÁ či ÚŠTĚK  navštívilo vždy cca 70 strojů. Činnost zahájily i jednotlivé klubovny a tedy vyjížďka střídá vyjížďku a akce akci. Do tohoto hektického tempa pak QUACLUB.CZ připravil ryze nový koncept zimní akce a to Orientační závod pod titulem SNĚHÁNKY. I zde se opět ukázalo jak skvělá je parta kolem Quadclub.cz a tehdy k nám dorazili i účastníci ze Slovenska či řada nových tváří z ČR. I přes nepřízeň počasí (-24 stupňů) odjelo na orientační závod přes 30 čtyřkolek a přítomní zástupci médií akci vyhodnotili jako skvěle připravenou a jedinečnou.
Díky výše uvedeným aktivitám, které již ve čtyřkolkářském světě nejde přehlédnout, dostal Quadclub.cz nabídku účasti na veletrhu Motocykl 2012 a vzhledem k letitým zkušenostem se stavbou a provozem trialových tratí i nabídku postavit trialový park pro návštěvníky. Tato akce byla takříkajíc prubířským kamenem, jelikož se náš/váš amatérský klub musel prezentovat víceméně profesionálně a obstát jak se říká “bez ztráty kytičky”. Po vyčerpávajících 4 dnech výstavy z ohlasu médií provozovatele veletrhu a hlavně odezvy čtyřkolkářů víme, že se to podařilo. Náš stánek na veletrhu navštívily stovky zájemců o účast na našich akcích a nastartoval se režim zahraničních expedicí (letos členové vyráží na tři). Trialový park Quadclubu vyzkoušelo přes 300 návštěvníků. Mimo jiné jsme uplatnili náš průkopnický nápad a rozhodli jsme se ve spolupráci se sponzorem připravit model, kdy si mohl každý účastník půjčit čtyřkolku a reálně si vyzkoušet o čem je jízda na ní a to se velice osvědčilo. Reakce médií pak byla skvělá.
Tolik tedy o historii. Říkáte si to je fajn, a co bude dál? Dál toho bude spousta:
Budeme nadále připravovat řadu akcí, tedy spanilé jízdy, srazy, závody, ale i zahraniční expedice pro členy klubu. Budeme nadále usilovat o to aby quadclub.cz fungoval, abyste na naše akce mohli jezdit a nemuseli platit přemrštěné startovné či jiné poplatky a aby pro Vás byly akce s námi zábavou. U nás najdete nové kamarády tak jako jsme je našli my. Nejsme profesionálové. Nejsme komerční firma. Jsme čtyřkolkáři a děláme to pro nás/vás čtyřkolkáře.
Na nic tedy nečekejte a navštivte naše stránky a POJĎTE JEZDIT S NÁMI ! Vítán je každý bez rozdílu značky či kubatury bydliště atd.. Jsme klub ! Jsme Váš klub ! A jsme tu pro Vás.

Pár fotek z našich akcí viz níže:):

[Show as slideshow]

[Show as slideshow]

Málokdy se stane, že novinka, navíc takto dlouho očekávaná, by byla hned zkraje postavena na něco jiného než kola . My jsme se však rozhodli jít tentokrát opravdu jinou cestou a Gladiatora X8 jsme po letmém zajetí motoru hodili na pásy Tatou 4S a vyrazili na dvoudenní trip do Krušných hor. Proč zrovna tam a proč znovu na stejné místo, to zmíním v jiném článku, nicméně máme tam osvědčená místa a možnosti de facto neomezeného testování a projížděk.

[Show as slideshow]

Gladiator X8 na pásech vypadá opravdu majestátně, ostatně i na kolech je Gladík pěkný kousek. Pásy přidávají agresivnější vzhled a slibují velkou průjezdnost. Po loňských zkušenostech, kdy jsme testovali tehdejší novinku Jumbo 720R, jsme byli přesvědčení o absolutní průjezdnosti pásákem skrze vše. Ale ouha, kdeže loňské sněhy s prašanem jsou . I s pásy Vás může potkat velká „zábava“ a dopolední rozcvička . O tom ale později.

[Show as slideshow]

Předpověď byla letos bohužel značně nepříznivá a do puntíku se také vyplnila. Přes noc napadlo sice pěkných 10 cm nového sněhu, ale od rána se zvedla teplota až na + 5°C a asi si dovede představit, co takové rapidní oteplení udělá s čerstvým sněhem a firnovatým podkladem. V několikametrových barierách tekly potoky vody, sníh se měnil v pěknou břečku, nicméně to nás nijak zvlášť netrápilo, neboť touha vyzkoušet nejsilnějšího Glada byla veliká . Jako obvykle jsme vyrazili ve dvou, jeden dlouhej a hubenej, druhej mrňavej a ne úplně hubenej . Zajímavá kombinace, na vyzkoušení jízdních vlastností se ale tyto rozdíly dost hodí a i kvůli otestování pohodlí spolujezdce má tato „kombinace“ smysl .

[Show as slideshow]

X osmičku jsme stáhli z vozíku, zkontrolovali stav nádrže, do batohu vzali rezervičku (nikdy nevíte, kde skončíte, tak aspoň pětilitráček s sebou doporučuji ). Nehledě na to, že je všeobecně známo, že na pásech to papá trochu více . Tady zase trošku předběhnu – toto také nemusí platit úplně vždy, hlavně v přímém srovnání s jednoválcovou pětistovkou na pásech…Hodně zajímavé hodnoty jsme naměřili. Tak už ale jedem .

Naším dobrovolným úkolem byl převoz záchranářů a psovodů na místa se zakopanými figuranty, kteří simulovali závaly v lavinách (o tomto cvičení bude samostatný článek, myslím, že je opět čas připomenout nečtyřkolkářům, že i 4kolky mohou být prospěšné a zachraňovat životy…). To obnášelo vzít spolujezdce, někdy i dva, a pokud záchranářský pes byl pošuk, co skákal pod pásy, tak i psa za řidiče spolujezdci na klín . Hodně zajímavá sestavička, jen co je pravda. No, a teď si k tomu připočtěte dané podmínky, váhu stroje na pásech a váhu pasažérů. To už je nějakých pár metráků…Nastartujete, 63 kobylek si hezky zařechtá a po přidání plynu jedete jak nic. Žádná prodleva, žádný prokluz, žádné skřípání, žádné trápení. X osmička jede jak po másle, i v hodně těžkém sněhu si prokousává cestu bez sebemenšího zaváhání. Akorát při zatáčení se objevuje jeden zásadní rozdíl oproti prašanu, či zmrzlému sněhu. Zatočení. To chce opravdu trochu síly. Naložená kolka jede jak tank, nicméně když máte pásy zabořené až 30 cm v totálně mokrém sněhu, tak zatáčení se chvílemi stává silovým sportem. Při větší rychlosti je to lepší, ale i  tak dost těžké. Kdo by však nyní, asi logicky argumentoval posilovačem, toho asi zklamu. Tady v tom vám nepomůže ani posilovač. Spíš bych se o něj bál, že takový nápor nemusí vydržet. Podmínky na jízdu ve volném terénu byly opravdu značně těžké, skútry do tohoto marastu nevyjely vůbec… Tady se dostávám k avizované rozcvičce. Když někdy pojedete v takovýchto podmínkách třeba podél vysokého plotu, který je cca do 2,5 metru zafoukán závějemi, počítejte, že bez lopaty tam necháte kolku do jara :):). Myslel jsem, že s pásy se dá projet opravdu vše, i přesto, že samozřejmě znám lidi, co i pásáky zahrabali až po řidítka . Ono si hezky jedete, jedete a najednou lup, zadní pásy se propadnou o půl metru, kolka se nakloní, pravý přední pás se taky kousne a propadne a vy klesnete směrem k neznámému dnu jak ta jedna rudá hérečka v Králi Šumavy…:). Neprozíravě seskočíte z kolky a zahučíte po prsa do několikametrové závěje . Ale pozor změna – nezapadl jsem já !!! .  Takže bacha na tyhle „kapsy“, to pak je tak minimálně na hodinku s lopatou a ideálně druhou kolkou, aby vás někdo vytáhnul. Ono totiž jak odhrabujete, tak kolka si vždycky ještě o pár cm zase sedne. Takže ve výsledku se zakopete třeba víc jak půl metru pod původní „zapadnutí“ . Hustá rozcvička, ale dobrá zkušenost a ujištění, že takovéto zimní výpravy bez lopaty, navijáku, tažného, a nejlépe bez druhého sparingpartnera na další kolce raději nepokoušet .

[Show as slideshow]

Velká škoda, že nebylo pod nulou, hodně by mě zajímalo, jak by dopadlo srovnání ovladatelnosti na prašanu, či jakémkoliv jiném druhu sněhu, než byl tento hnus…Ale není všem dnům konec, zima snad také ještě chvilku bude, tak to třeba ještě klapne . Po vyjetí kolejí si ovšem Gladiator X8 dělal na sněhu už co chtěl. Výkonu má na rozdávání, při přejezdech po silnici není sebemenší problém i ve dvou se dostat tachometrově přes 115 km/h, tzn. kolem 70 reálně. Jede i víc, ale zase na druhou stranu proč . Důležité je, že jede pořád. Motor se nepřetáčí, zabírá v celém spektru otáček. Díky velmi příjemné trakci pásů Tatou 4S v kombinaci s velmi dobrým ovládáním X osmičky je ovládání na silnici či utaženém povrchu velmi snadné, zatáčet lze i jednou rukou a do zatáčky jsem si hodil i jeden slide .

[Show as slideshow]

Na Gladiatoru X8 jsme najezdili za dva dny tachometrových více jak 200 km, reálně tedy něco přes sto. Druhý den bylo počasí už de facto minutu před koncem světa, totální mlha, liják, mrholení, sníh s deštěm, vichřice, no prostě samé krásy hor nás poctily . I tak jsme stále vozili záchranáře, tahali stopovač, finišerem upravovali běžkařská kolečka…Pro záchranáře jsme nakonec byli v podstatě jediné spojení, protože na místa, kde měli figuranty, se nedostalo už vůbec nic. Na nohou museli být sněžnice, jinak jste zapadali až po krk do sněhu, který svou konzistencí spíš připomínal lehce zatuhlý beton…Btw. klobouk dolů před záchranáři.

[Show as slideshow]

Ale pojďme udělat takový sumář dvoudenního ježdění - Gladiator X8 na pásech:
-    bezproblémový chod motoru
-    okamžitý zátah motoru a stálý průběh v celém spektru otáček
-    okamžité starty v jakémkoliv druhu počasí
-    dostatek místa pro všechny
-    perfektní zakrytování kolky – téměř vůbec na vás ani spolujezdce nelítá sníh
-    absolutní komfort a pohodlí spolujezdce na vyvýšené sedačce, velký přehled a příjemný posez bez jakéhokoliv „nakopávání“
-    velmi dobré zdvihy, díky kterým nedrhnou pásy o podběhy ani při více lidech!
-    kombinace nitrogenových tlumičů DNM s pásy Tatou 4S způsobují výborné jízdní vlastnosti, velmi dobré odpružení, bezproblémový chod,    Gladiator na pásech příjemně plave a v žádném případě ani při tvrdším doskoku „nekopne“ (nastavení tlumičů by Quadpoint, dobrá práce hoši 
-    dobrý výhled na displej a výborná čitelnost i v extrémních podmínkách
-    i kolega, co má bez pár cm dva metry, se na kolku vejde bez jakýkoliv problémů, nikde nic nevadí, nepřekáží, vše je ergonomicky velmi dobře     umístěné
No a na konec…spotřeba :) – jak jsem avizoval, celkem příjemné zjištění. Měli jsme možnost vyzkoušet de facto přesnou spotřebu. Dolili jsme plnou nádrž, 23 litrů a testovali motohodiny. Kilometry na pásech jsou značně zkreslující, hodiny jsou rozhodně přesnějším ukazatelem. Gladiator X8 vrčel na jednu nádrž více jak šest hodin, což je hodně příjemné číslo. Pětistovka by za tu dobu dolévala minimálně jeden a půlkrát…Rozdíl je samozřejmě hlavně v tom, že u dvouválu prostě frčíte na čtvrt, na půl plynu. Pětikilo musíte chtě nechtě drtit na plno, takže tady je ten hlavní rozdíl.  A to znovu opakuji, že se jezdilo s poměrně velkou zátěží, skoro 2 hodiny pak Glad tahal téměř půltunový stopovač na úpravu běžkařských stop. Ve výsledku je tedy dvouvál na pásech možná výhodnější .

[Show as slideshow]

Berte tohle povídání jako takové netradiční seznámení s novým strojem. Gladiatora X8 teprve těžké zkoušky v hardcore terénu čekají, ale už teď můžu směle prohlásit, že je to stroj, který se žádného terénu bát nemusí a nemusí se bát ani porovnání s věhlasnějšími značkami. Výkonově i jízdními vlastnostmi na to rozhodně má.  Po výstavě si ho vezmeme do parády nejen my, ale i novináři a pár cvoků, co už se něco na kolkách najezdili . Každopádně během prvních pár set ostrých km Gladiator X8 rozhodně nezklamal, spíš naopak, stále příjemně překvapuje. Zatím vše drží, závady žádné. Tak uvidíme, jak to bude pokračovat .

Autor: E.D.A.

Podívat se do fabriky, kde vznikají jedny z nejpopulárnějších čtyřkolek našeho trhu, znamená obletět půl světa. Vlastně se spíš dostat do úplně jiného světa. O tom, jak to chodí ve fabrice CF Moto, si ale přečtete jinde. Teď má sólo jejich osmikilo.

[Show as slideshow]

Ještě žádný čínský výrobce neposlal do světa tak výkonnou čtyřkolku. Ano osmikilo má třeba i Hisun (XXX ccm), jenže v případě Gladiatora se bavíme o úplně jiném zpracování a navíc i výkonově je jinde. CF Moto si tak připsalo primát nejen mezi výrobci z Číny, což zas tak extra zajímavé není, ale zároveň nic výkonnějšího nemají ani Tchajwanci, kde je zatím největší kolkou osmikilo Dinli. Ovšem ani Japonci se do většího motoru zatím nepustili a třeba letošní BruteForce zůstal na svém, takže CF Moto přímo vyzývá Ameriku…

Když se objevily první fotky Gladiatora X8, objevily se vzápětí i narážky na to, že jde v podstatě o převlečeného Outlandera a těm nahrával i vnější vzhled dvouválce, který se po různých výstavách už po světě toulá sakra dlouho. Jenže ne všechno je tak, jak se na první pohled může zdát a to, co se vám zdálo na slunce jasnější, při podrobnějším pohledu začíná lehce blednout… Zodpovědně vás můžu ujistit, že tohle není kopie Can-Amu ani náhodou – soudruzi si šli svou cestou a vytvořili, alespoň z prvních letmých dojmů, mašinu, která slibuje docela solidní zážitky.

[Show as slideshow]

Samotný design osmičky je kapitola sama pro sebe a znáte mě, že o takových věcech je škoda popisovat papír, protože prostě máte oči. Jenom upozorním, že ksicht vychází z útévéčka Z6 a kdo ví, jestli tak CF Moto nenaznačuje celkový budoucí vývoj jejich designu. Ostatní už vychází z potřeb stroje, konstrukce a funkčnosti, takže aspiranta na zlatou medaili nejkrásnějších tvarů tu asi nehledejte… Nové tvary největšího z Gladiátorů schovávají ale kopec technických inovací. Prostě pod plastem je všechno jinak – od začátku do konce.

[Show as slideshow]

Véčko jako řemen

Asi nejvíc zvědaví jste na motor. My byli taky a tak vedení CF Mota připravilo pro zástupce svých importérství, kteří se do Hangzhou sletěli z celého světa, detailní technické školení o novém véčku, kdy ho před námi rozebrali do posledního šroubku a ukázali i detaily konstrukce, o kterých bychom my (no teda spíš vy odkojení internetovými fóry…) mohli jinak jenom dlouze spekulovat.

Véčkový dvouvál nepřekvapí svou konstrukcí – na takovém motoru moc nového asi nevymyslíte. Konstrukce je daná, pokud chcete mít véčko a tak není divu, že se CF Moto podobá jiným. To byste asi museli udělat boxera, aby to bylo úplně jinak. Co může zavánět inspirací – to jsou hlavy válců. Ty skrývají rozvod OHC, který tu ovládá čtyři ventily nad každým pístem, a dostaly plastová ventilová víka. Válce mají vrtání 91 mm a na klice je zdvih 61,5 mm. To dohromady dává poměrně vysokou kompresi 10,3 a slibují ochotu k vytáčení.

[Show as slideshow]

Stříkačkové modely X5 i X6 používají bezproblémové vstřikovací jednotky od značky Bosche, pro dvouválec si konstruktéři vybrali systém od Delphi. Inženýři z CF Mota ladili dvouválec poměrně dlouho a nakonec vybrali kompromisní variantu výkonnosti s výhledem na dlouhodobou životnost. Do prodeje tak půjde Gladiator X8 s 63 koni a 72 Newtonmetry. To je dost na to, aby s mašinou byla sakra velká sranda a každopádně je to víc než umí Japonci.

To ostatní o patro níž je klasika a vychází z konstrukce menších Gladiátorů, znamená to, že variátor má rozběhovou spojku (to opravdu Can-Am nedělá) a jde o zesílenou a jinak přepracovanou techniku z jednoválců. To samé se dá říct o převodovce, kde má Gladiator X8 tradiční pozice. Z osvědčené konstrukce potom vychází i další převody – kardany ženou sílu permanentně dopředu i dozadu a přední náhon se tu aktivuje servem v předním diferáku, zase jako na menších Gladech.

Klasika jsou i obě nápravy – trojúhelníková ocelová ramena vpředu i vzadu a všechno z ocelových trubek (X6 má vpředu vršky z hliníku). O odpružení se u předvedených prototypů staraly jednotky se seřiditelným útlumem a samozřejmě tuhostí pružiny.

Tím to nekončí, rozdílů je tu samozřejmě víc a jsou ponejvíc dané konstrukcí motoru, který pochopitelně v X8 zabírá víc místa než v jednoválcích. Ústupkem lepšímu dýchání motoru a zcela novému airboxu je přesun nádrže pod sedlo, kde ji většinou najdete i u všech vyšších objemů nebo u dvouválců. S sebou to nese i výhodu nižšího těžiště. Tankovat se tu bude netradičně přes zamykatelný uzávěr schovaný pod víkem mezi zadními světly. Zpod sedačky se naopak přesunul akumulátor do relativního bezpečí za chladičem v přídi. S ním tam putovala i sestava všech relátek, které dostanou v sériové produkci vodotěsné pouzdro. K těmhle komponentům, stejně jako k hrdlu chladiče se pohodlně dostanete přes odklopné víčko v předním rámu.

[Show as slideshow]

Úplně horkou novinkou byla instalace posilovače řízení na zkoušené mašině. Ten se sice nebude dodávat hned ze začátku produkce, ale CF Moto už má tenhle systém podle všeho vyvinutý a bude se ještě testovat. Podle prvních dojmů funguje hodně dobře (jezdili jsme s ním na suchém asfaltu na 4×4), ale pro bezproblémovou geometrii Gladiatora X8 to rozhodně nebude nezbytnost.

Text a fotky: Dan Pejzl

Technický dodatek ke konstrukci motoru CF Moto (Gladiator) vs. Rotax (Can-Am) a jízdní dojmy od firmy Adrenalinsport, p. Dvořák:

…nejzásadnější rozdíly jsou ty, že Gladiator má převodovku v jednom bloku s motorem a CA má motor a převodovku zvlášť. Připínání předního náhonu má Glad u předního diferanciálu a CA mezi motorem a převodovkou. Další rozdíl, který vidí laik pouhým okem je, že Glad má startér před předním válcem a CA za zadním, Glad má z olejového filtru výstup na olejový chladič a to CA nemá…..přenos síly z motoru má Glad přes odstředivou spojku na variátor a CA má svůj CVT systém, kde odstředivka v motoru není. Myslím, že toto jsou nejzásadnější rozdíly, které musí být patrné každému, kdo se na oba motory jen zběžně podívá. Jediné,  co přijde podobné, jsou plastová víčka na hlavách válců a systém rozvodu ventilů SOHC, který má však většina čtyřkolek i motorek.

Jinak co se týká dojmů ze zkušebních jízd…..mně osobně čtyřkolka sedla do ruky hned na první pokus, řízení jde překvapivě lehce a to i ve verzi bez posilovače. Při jízdě na asfaltu při vypnutém 4X4 jsem nepoznal rozdíl mezi verzemi s a bez DPS. Já sám jezdím na CA Outlander MAX 800 bez DPS a co se týká jízdních vlastností a hlavně pocitu z jízdy, tak mi oba stroje přijdou podobné. Co se týká výkonu motoru, tak CA je na tom trochu lépe, ale i já, starý skeptik, jsem byl velmi mile překvapen.

Proč skoro? Protože jedna země měla již letos na jaře exkluzivní možnost dlouhodobě otestovat kvality této nové, dle všech ukazatelů, perfektně vyvážené, silné osmistovky. Tou zemí je Kanada a vzhledem k našim nadstandardním kontaktům s kanadským importérem CF Moto, firmou CMI motor inc., se nám  naskytla možnost důkladně vyzpovídat manažera firmy CMI, pana Marca Champagne, manažera výroby, výzkumu a vývoje. Nejen o novém Gladiatoru X8 je tedy níže uvedený obsáhlý rozhovor, který hodně napovídá, že se i zákazníci v Čechách a na Slovensku mají na co těšit

O: Marco, prosím představ stručně českým a slovenským čtenářům sebe, vaší firmu, čím se zabýváte.

MARCO: Jmenuji se Marco Champagne a pracuji pro společnost CMI (Canada Motor Import) jako manažer výroby, výzkumu a vývoje.

CMI je kanadským distributorem pro CF MOTO a některé další asijské výrobce.

V současné době je mým úkolem zajistit, aby produkty, které kupujeme od CF Moto, byly přizpůsobeny pro náš trh. Jízdní podmínky tady v Kanadě jsou většinou stejné jako ty u vás.

Nicméně konkurence mezi severoamerickými výrobci je tvrdá, a proto je mou prací ujistit se, že stroje z CF Moto mohou se zdejšími soupeřit. Proto musím zajistit, aby CF Moto uzpůsobilo výrobu specifickým požadavkům, které CMI má.

Jako příklad uvedu následující: naše Z6 se prodává s řemenicí poháněnou technologií CVTECH, díky čemuž je zvyšuje výkon a spolehlivost. Dále máme upravené závěsné zařízení a tlumiče, abychom dosáhli většího jízdního komfortu.

O: Mohl bys něco říct o kanadském trhu čtyřkolek, o jakých objemech prodejů to je?

MARCO: Jak už jsem zmínil výše, konkurence je extrémně tvrdá, musíme soupeřit se značkami věhlasných jmen vyráběných v Severní Americe, které se prodávají za přibližně stejných cenových podmínek, za jaké my dodáváme stroje CF Moto na trh. To naši práci značně komplikuje.

V současné je době jsou v centru zájmu na kanadském trhu UTV. Trh s ATV se v průběhu posledních dvou let zpomaluje.

Celkový počet prodaných ATV klesl z téměř 90000 strojů v roce 2007 na 56000 strojů v roce 2010 a rok 2011 na tom nebude o nic lépe než ten předchozí. Tento počet zahrnuje všechny značky a modely ATV. Nicméně neobsahuje počet prodaných UTV…

Nevím, čím je to způsobeno a mnohokrát už jsme se ptali COHV (Kanadské rady distributorů vozidel pro nerychlostní silnice), proč neposkytují statistiky pro UTV a ve skutečnosti jsme se nikdy nedočkali reálné odpovědi.

Vztaženo na CMI, poměr prodeje UTV a ATV pro letošní rok bude zhruba 3 ku 1 (tři UTV na jedno ATV). Toto číslo výborně odráží, jak je náš trh primárně orientován na UTV.

[Show as slideshow]

O: Jak si u vás stojí jednotlivé značky, porovnání amerických, japonských a čínských, a samozřejmě CF Moto, které zastupuješ?

MARCO: Opět máme oficiálně k dispozici pouze čísla prodejů ATV a pozice jednotlivých značek na trhu by byla asi následovná:

1-      Honda

2-      Polaris

3-      BRP

4-      Yamaha

5-      Arctic Cat

6-      Suzuki

7-      Kawasaki

Pokud by bylo možné přidat čísla pro UTV, domnívám se, že žebříček by vypadal asi takto:

1-      Polaris

2-      BRP

3-      Yamaha

4-      Honda

5-      Arctic Cat (Arctic Cat a Honda a Yamaha by na tom podle mě byly velmi podobně)

6-      Kawasaki

7-      Suzuki (pravděpodobně i tady by to mezi Suzuki a Kawasaki bylo velmi těsné)

Mějte ale, prosím, na paměti, že toto jsou jen moje kalkulace a nikoliv oficiální statistiky – nicméně snad se přibližují realitě.

Bohužel nemám k dispozici údaje pro další dovážené značky, a pokud vezmeme v úvahu, že nabízíme pouze dva modely ATV od CF Moto – 500cc a 600cc, s těmito dvěma modely bychom se umístili přibližně na úrovni Suzuki 500cc a dalších kategorií, opět bez prodejů UTV. Pokud přidáme UTV, v kategorii 500cc a dalších se bez problémů dostáváme na šestou až sedmou pozici na trhu.

Což je podle mého názoru skvělé, pokud zvážíme, že disponujeme pouze dvěma modely ATV a dvěma modely UTV.

O: Proč ses rozhodl pro zastupování právě značky CF Moto na tak náročném trhu, jaký je ten váš, nepustil ses na hodně tenký led?

MARCO: Tenký led… ano! To je velmi výstižné!

Ve skutečnosti jsem si zastupování CF Moto sám nevybral; dříve jsem pracoval v cyklistickém průmyslu a tam se mi podařilo získat nějaké zkušenosti s dovozem a jednáním s čínskými dodavateli.

CMI mě kontaktovali, hovořili jsme a už při prvním kontaktu jsme si porozuměli. Zmapoval jsem si situaci na trhu a i tak jsem naskočil na palubu, i když je to hodně vratká “loď” .

Situace na trhu je opravdu velmi náročná, člověk musí mít neustále otevřené oči, aby mu neuteklo nic z toho, co přijde do budoucna, ale musím to zaklepat – zatím se nám daří dobře!

Jsme tady u nás v CMI výborný tým, a co se budoucnosti společnosti týká, jsem velmi optimistický.

Jedna věc je jistá – v tomto odvětví se nemůžete nudit a vždycky je na obzoru něco nového k vidění.

O: Které modely se u vás nejlépe prodávají, z výše uvedeného to vypadá, že převládají UTV, tedy náklaďáčky?

MARCO: Ano, vypadá to, že UTV vedou…:)

Stále se prodává velké množství ATV, ale náklaďáčky mají nyní největší podíl na trhu.

V naší provincii jsou jednoznačnými bestsellery na trhu SSV jako RZR a náš Snyper (Journeyman Gladiator  Z6).

Pro naši společnost je absolutní jedničkou UTV a Snyper nám letos vydělává na živobytí.

O: Jako jeden z prvních jsi měl možnost se svézt na jedné z nejočekávanějších novinek ve čtyřkolkářském světě, nové dvouválcové osmistovce CF Moto X8. Jaké byly úplně první dojmy?¨

MARCO: Pfff…! Jen další čínská ATV v řadě (směje se).

Dělám si legraci. Ve skutečnosti se dá říct, že CF Moto s tímto modelem udělalo velký krok vpřed. Vzhled, kvalita konstrukce – vše je perfektní.

Není nic, co by tento model měl závidět velkým značkám na trhu. Jsem si stoprocentně jistý, že pokud bychom z jedné X8 sundali nálepky, řekli někomu, aby ji vyzkoušel a pak hádal, o jakou značku se jedná, tento člověk by s vysokou pravděpodobností nezmínil žádného čínského výrobce.

CF Moto splnilo domácí úkol na jedničku, když vytvořilo ATV, které dokáže uspokojit téměř každého. Výrobce pozorně naslouchal svým distributorům a vytvořil stroj podle jejich požadavků – speciálně podnětné byly komentáře bláznivých distributorů z České republiky, kteří neohroženě jezdí v hlubokém sněhu nebo používají čtyřkolky jako ponorky ve vodě nebo bahně…:)..(kde na tohle přišel:) – pozn. red. )

O: Jak na tebe působí kompletní zpracování čtyřkolky? Je to zase další revoluční krok ve vývoji CF Moto podobně jako byl např. X6 ? Co říkáš na design?

MARCO: Design je opravdu úchvatný, při pohledu na stroj je patrné, že je ze stejné rodiny jako Z6 díky podobným liniím a zpracování. Vysokou úrovní vzhledu této čtyřkolky jsme ohromeni všichni.

X8 je zcela určitě inovovanou a značně upgradovanou verzí X6.

Jednou věcí, která se nám líbí a dá se říct, že bude vynikající pro náš trh, je fakt, že X8 se představuje pouze v prodloužené verzi, díky většímu rozvoru je tedy jízda klidná a pohodlná .

[Show as slideshow]

O: Hodně se mluví o zcela novém V-twin motoru 800 cc, o jeho výkonu. Jak na tebe osobně zátah a výkon motoru působí? Mohl bys výkon přirovnat k nějaké jiné čtyřkolce světové značky?

MARCO: Vzorek, který tu máme, nemá ještě certifikaci EPA, takže je možné, že až dojde k finálnímu ustanovení konfigurace pro EPA certifikát, výkon se může nepatrně snížit.

Nicméně výkon předváděcího stroje je opravdu působivý. Zvuk motoru lahodí uším.

Z motoru vychází jen velmi málo vibrací, pocit ze zrychlení je skvělý a maximální rychlost na nás také udělala velký dojem.

Měli jsme to štěstí, že jsme mohli strávit jedno celé odpoledne s naší X8 a BRP Outlander 800 cc. Musím podotknout, že Outlander byl v krátká verzi, zatímco X8 ve verzi dlouhé.

Oba stroje dosáhli stejné maximální rychlosti, několikrát jsme se dostali až na 115 km/h.

Co se týká zrychlení, Outlander byl nepatrně rychlejší než X8, ale nikdy se mu nepodařilo předjet o více než jednu délku.

V den, kdy jsme stroje testovali, jsme měli přístup k uježděné trati pro enduro, kterou právě dokončili na akci, která se konala následující víkend, takže jsme zkoušeli závodit a X8 byla jednoznačně nejlepší na trati. Zavěšení na Outlanderu bylo příliš měkké a stroj šel až „ na dno“, nárazy byly příliš silné a při zatáčení, než jsme se dostali na jakoukoliv nerovnost, jsme museli silně šlápnout na brzdy, protože jsme se báli, že jinak čtyřkolku poškodíme.

Zavěšení u X8 bylo na dané trati bezchybné, je ale pravděpodobně příliš tvrdé pro každodenní ježdění. Nicméně mně se líbí tak, jak je nastavené.

O: O motoru jsi už řekl víc než dost, jaké jsou tedy další dojmy – ovládání, jízda, podvozek, tlumení?

MARCO: Ovládání je vynikající! Je rychlé a přesné.

Co jsme změnili, jsou kola a pneumatiky. Dostali jsme X8 na 26” pneumatikách a 12” ráfcích a toto provedení bylo dobré na lesní cesty, nicméně na štěrkových cestách způsobovalo velké viklání při vysokých rychlostech. Doporučil bych tedy jezdit na 26” pneumatikách a 14” ráfcích, jako jsme to udělali my, nebo použít 25” kola a 12” ráfky.

Rám čtyřkolky je tvrdý, byli jsme překvapeni, že rádius otáčení je překvapivě malý; sedadlo je pohodlné stejně tak jako pozice jezdce.

Dobré ovládání stroje má pravděpodobně také  na svědomí relativně nízké těžiště.

O: Co celkové provedení, nějaké vychytávky apod. ?

MARCO: Celkové provedení je velmi pěkné, kvalita opravdu působivá, je tu hodně úložného prostoru, sedadlo jezdce je velmi pohodlné a i vzadu je hodně místa. Přístrojová deska vypadá dobře, má více funkcí než 600cc, ale není uchycena na řídítkách, což některým lidem vadit nebude, jiným ano, mně osobně na tom nezáleží.

Bohužel CF Moto neustále používá mechanickou levou ruční brzdu, což moc nemusím, ale podle jejich informací by se pro seriovou výrobu stroje měla používat hydraulická  páčková brzda.

O: Mluví se také o změně v kvalitě plastů – jak na tebe působí, na první pohled vypadají, že jsou mnohem více ohebné než u předchozích generací. Je to tak?

MARCO: Nové plasty jsou mnohem ohebnější. Při své poslední návštěvě CF Moto jsem měl možnost vyzkoušet lámat vzorky  plastů a je mnohem obtížnější tyto plasty zlomit – skákal jsem na plastovém dílu proti zemi a musím říct, že se vracel do původního tvaru bez jakéhokoli poškození. Navíc design plastů na X8 určitě chrání opěrky nohou před prasknutím, nejsou tu žádná ostrá žebra či hrany, které mají větší tendenci ke zničení při nárazech.

O: X8 působí robustním, velkým dojmem – jak se na ní jezdec cítí ?

MARCO: Protože X8 je prodloužená čtyřkolka, jízda je velmi stabilní bez ohledu na rychlost jízdy, zvládá drsný terén i štěrkové cesty; nicméně její délka může způsobovat mírné obtíže při jízdě na úzkých a technických tratích.

Vzorek, který máme, má dost tvrdé zavěšení, což se mi líbí a to hlavně pro agresivnější jízdu.

O: Doporučil bys nějaká zlepšení nebo úpravy či je X8 již v základu plně dostačujícím pracovním strojem?

MARCO: Zdokonalování není nikdy dost, ale musím zopakovat, že CF Moto odvedlo dobrou práci a tato nová X8 je to nejlepší, co dosud vyrobili.

Upřímně věřím, že i nová generace UTV bude stejně působivá jako tato X8.

Věc, kterou bych upravil – přidal bych dopředu pevný ocelový rám, podobný jako má např. model X6, to ale bude asi možné dodat jako příslušenství.

Možná ještě umístění navijáku se může zdát poněkud nízko. Některým zkušebním jezdcům to vyhovovalo, jiným ne, ale v podstatě je to o tom, co byli zvyklí řídit.

[Show as slideshow]

O: Jak na tebe s odstupem cca půlročního testování X8 působí dnes? Našel jsi i nějaká negativa, nedostatky?

MARCO: Náš testovací stroj má najeto přes 4000km, pořád ho testujeme a zatím jsme měli pouze drobné, nepodstatné problémy. Jednalo se o věci jako závada na sváru držáku výfuku, prasklá svorka krytky výfuku, prach v palivovém víčku, ale CF Moto všechny tyto problémy už vyřešilo.

Neměli jsme ani jednu závažnou závadu ani žádný mechanický problém.

O: Máš již nějaké reakce od zákazníků, kteří se na X8 u tebe svezli? Pokud ano, jaké jsou jejich pocity, dojmy ?

MARCO: Všichni naši dealeři, kteří si čtyřkolku vyzkoušeli, přicházeli s jedinou otázkou: Kdy ji můžeme mít? Všem se líbila, samozřejmě mnoho z nich mělo různé návrhy a komentáře, ale ve své podstatě většina reakcí byla pozitivní.Všichni byli maximálně spokojeni se sílou 800cc motoru, se vzhledem stroje, ovládáním, stabilitou a jízdními vlastnostmi.

Btw., před 14 dny jsme byli na Národní Quad Show v Montrealu, kde jsme naši předváděcí X8 měli k vyzkoušení. Všichni lidé, kteří jí zkusili, byli ohromeni, do jednoho říkali, že je lepší než Outlander!!! Jediná výtka směřovala k absenci EPS, ale i bez EPS je ovládání snadné a v příštím roce bude i EPS dostupné…

O: Poslední slova na závěr – pár slovy stručně zhodnoť X8 .

MARCO: Rozhodně nejlepší čínská čtyřkolka (ATV), kterou znám!

CF Moto je bez pochyby nejlepším čínským výrobcem ATV. Tato nová X8 nemá rozhodně co závidět ani čtyřkolkám japonských a severoamerických výrobců. Je to stroj špičkové kvality, spolehlivý a s vizáží zabijáka.

Když jsem CF Moto navštívil poprvé, bylo mi řečeno, že během pěti let se chtějí svou kvalitou vyrovnat Japoncům. Nyní je to dva roky a já skutečně věřím, že CF Moto svým slovům dostojí a získá výrazný podíl na trhu na úkor mnoha slavných značek.

Odpovědi: Marco Champagne, Product Manager CMI Motor Inc.

Otázky kladli: E.D.A, Dan Pejzl

Toto poranění dlaní je velmi nepříjemné, znemožňuje jezdci koncentraci nad  pevným přilnutím k rukojetím. Navíc nepříjemné puchýře mohou pokazit požitek z jízdy díky svojí bolestivosti. Nejen, že má jezdec rozdrápané dlaně, ale hojení těchto puchýřů je zdlouhavé a většinou je doprovázené mokvající infekcí. Společnost Risk Racing přišla s řešením – Palm Protectors – řešení, jak ochránit celou oblast ruky tak, aby se při intenzivním tření v kombinaci s teplem a případnou vlhkostí, způsobenou pocením, netvořily nepříjemné puchýře. Palm Protectors chránič je velmi tenký, avšak ochranná vrstva pokrývá celou plochu dlaně, včetně oblasti mezi ukazováčkem a palcem.

U většiny jezdců si tohoto chrániče ani nevšimnete, tedy pokud si nesundá rukavice pod kterými by chrániče měl nasazené. Jednoznačně se na jezdcích při nasazených rukavicích nepozná, zda li mají nebo nemají chránič dlaní. Palm Protectors jsou určené pro motokrosaře, endurové závodníky, silniční ridery…

Palm Protectors nabízí:
•    Dokonalou ochranu proti puchýřům
•    Plné pokrytí dlaně
•    Redukci vibrací
•    Ochranu míst mezi palcem a ukazováčkem
Cena v obchodech: cca 400 Kč

Hodnocení po závodní sezoně:
Zprvu nebylo rozpoznatelné jak se tyto chrániče navlékají, ale šifra mistra Leonarda se vyřešila a varianty nesprávně navlečených chráničů ubývaly. Palm Protectors se dodává v jedné velikosti, průřezy na prsty se přizpůsobí, ale do silnějších prstů se zaříznou. Nejde o žádnou tragédii, ale přiškrcení je znatelné. Při navlékání rukavic jezdec musí dbát na správné nasazení rukavic tak aby se chrániče neshrnuly, jakmile se chránič dlaně sroluje puchýře budou. Slabé chrániče jsou náchylné k poškození při hrubém zacházení, nerváci je roztrhají během pár jízd, sundavání a nandavání chce klidnou mysl. Ke kladům patří možnost umývání, Palm Protectors strčíš pod kohoutek vody a za chvíli je suchý.

Fotogalerie zde:
http://www.google.cz/search?hl=cs&cp=15&gs_id=3&xhr=t&q=palm+protectors&gs_sm=&gs_upl=&bav=on.2,or.r_gc.r_pw.,cf.osb&biw=1024&bih=578&um=1&ie=UTF-8&tbm=isch&source=og&sa=N&tab=wi

Autor: Nizaya

Ollie Roučková:
Věk: 26 let
Výška: 173 cm
Oblíbená barva: Bílá
Startovní číslo: 211
Závodní stroj: SMC RAm 520RR přezdívaná Růženka
Tréninkový resort: Hummer tvrz Praha
Seriály závodů, kterých se účastní: offroadmaratony, ITP, Bawarian Quad Challenge, Amatér republika cup a další…

Dosažené úspěchy:
Před dvěma lety jsem se proháněla jen tak, občas nějaký ten závod, Loukov dvouhodinovka 1 místo, ITP 1 místo, 2 místo, 3 místo.
Rok 2010: pod patronátem Polaris teamu, První místo Driftmánie, Celkové 7 místo v MČR ITP ountrycross, a celkové 7 místo MČR Offroadmaratonů…
Rok 2011: pod patronátem Journeyman, První místo Amatér republika cup, druhé místo Amatér republika cup. Momentálně vede žebříček offroadmaraton. V ITP countrycross celkové desáté místo. A to jsme teprve v polovině sezony…
Bawarian Quad Challenge: 4 a 5 místo
Rozhovor s touto jezdkyní naleznete zde:
http://www.quadmania.cz/detail-clanku/pridej-za-zady-mas-ollie-13327.html

Luboš Mezei:
Věk: důchodce
Výška: 183 cm
Váha: 90 Kg
Závodní stroj: SMC Razeer 360R
Startovní číslo: 428
Účastní se závodů: primárně Offroadmaratony
Oblíbená hudba: Komunální odpad
Oblíbený resort: Dobřany

Dosažené výsledky:
OffROAD Maraton Šternberk: 6
KM racing OffROAD Maraton Sedlčany 24 Hours: 7
OffROAD Maraton Dobřany: 8
OffROAD Maraton Bruntál: 7
OffROAD Maraton Ústí nad Labem: 5
WINGS OffROAD Maraton Ostrava: 6

Dušan Padevět:
Věk: 38
Výška: 183 cm
Váha 85 – 105kg (zřejmě podle aktuální velikosti výplaty )
Hudba: crossover.. Před startem si brouká dechovku, v cily slipknot
5 věcí v garáži: leštěnka, hadr na leštění, motorový olej, lepící paska a nepořádek…
Závodní číslo: —
Závodní stroj: SMC Jumbo 720R

Dosažené výsledky:
OffROAD Maraton Šternberk: 7
KM racing OffROAD Maraton Sedlčany 24 Hours: 6
OffROAD Maraton Dobřany: 6
OffROAD Maraton Bruntál: 6
OffROAD Maraton Ústí nad Labem : 7
NEDĚLE WINGS OffROAD Maraton Ostrava: 7

Autor: Nizaya

Jako již tradičně na podzim společnost Journeyman připravila pro všechny zákazníky skvělou prodejní akci, která nemá obdoby !

„KE ČTYŘKOLCE JOURNEYMAN ELEKTROKOLO CAESAR V HODNOTĚ 28.000,- !!!“

Elektrické trekingové kolo Caesar City Cross dostane ZDARMA každý, kdo si od 19.9.2011 zakoupí v prodejní síti Journeyman čtyřkolku SMC Jumbo 720R nebo jakéhokoliv Gladiatora (510, 510-A, X5, X5-A, X6, X6-A, UTV 530, Z6) !!!

Tato jedinečná akce platí do vyprodání zásob kol či do odvolání!

Další informace naleznete na www.journeyman.cz a na stránkách prodejců Journeyman!

[Show as slideshow]

Američan. Číňan. Japonec. Taiwanec. Kdybyste se nenacházeli na stránkách o čtyřkolkách, asi byste si možná ťukli na čelo, o co tady jde. Čtyřkolkář ale ví. Moc dobře ví . Není fóra, kde by se nevedly stále se opakující žabomyší války o tom, co která čtyřkolka vydrží, že když je odtud, nevydrží nic, tamta odtamtud vydrží něco a jen jedna je přeci nejlepší a vydrží snad vše… . Tak já vám tentokrát povyprávím (rozhodně se nejedná o žádný test, jde prostě jen o takové kecání ) o jedné hodně povedené akci, která ukázala, že všechno jsou jen stroje. Stroje, které se mohou pokazit a zároveň jsou to stroje, které vydrží hodně hrubé zacházení a extrémní terény. A je jedno, jestli je to Američan, Číňan, Japonec či Taiwanec…

To se takhle jednoho sobotního rána sešlo pár čtyřkolkářů, kteří měli v plánu udělat nějaký zajímavý výlet v nejmenovaném extrémním terénu. Nepřeháním, když píšu extrémní, neboť podobných míst v ČR moc nenajdete. Neptejte se, kde to bylo, to říct nemůžu . Každopádně jsme se dohodli, že během celé vyjížďky vyzkoušíme, co ty naše stroje všechno vydrží a hlavně – chtěli jsme vyzkoušet, že to co zvládne stroj za 400.000,-, to zvládne i jeho levnější bratříček za téměř čtvrtinovou cenu. Že to není možné, nebo že se to nedá srovnávat ?  Ano, máte pravdu, srovnávat se to opravdu nedá, nelze vzít jednoválcovou pětistovku a proti ní dvouválcový litr a dělat přímé srovnání výkonu a možností. Ale lze bez problémů najít stejnou trasu, výjezd, díru, bahenní lázeň, sjezd, marast, hnus apod. . A hle, to už najednou srovnávat lze, jde totiž mj. o jezdce, jak se s tím popere . Takže, abych se dostal k věci – na startu se sešla následující partička (řazeno podle podle obsahu motoru):

Arctic Cat ThunderCat 1000
Can-Am Outlander 800
Can-Am Outlander 800
Polaris RZR S – „Sport“ 800
Dinli Centhor 800 Long
Yamaha Grizzly 700
SMC Jumbo 720R
SMC Jumbo 720R
Journeyman Gladiator X6-A
Journeyman Gladiator 530-A
Journeyman Gladiator 510-A
Journeyman Gladiator 510 Race Edition 2×4

[Show as slideshow]

Samotná vyjížďka začala pěkně, sluníčko pokukovalo skrz mraky, bylo něco kolem 20°C, ideální podmínky na vyjížďku. Jak jsem předestřel, nejprve měla být ta „lehčí“ fáze a po obědě „hardcore“. Rovnou Vám můžu sdělit, že na „hardcore“ ani nedošlo . Teď by si leckdo asi nejraději rýpnul, že určitě se vysypaly ty „čajny“… Ale kdepak …Uklidním ale všechny příznivce a odpůrce, ono se z různých příčin vysypalo od každého něco , něco více, něco méně, ale o tom později .

Bylo vidět, že naši průvodci měli terén zdatně „projetý“ a moc dobře věděli, kudy jet a předvést možnosti nejmenovaného místa . Zcela „vylágrované“ cesty, které spíše připomínaly potok a rochniště, regulérní krátery (po čem asi ), ostré sjezdy, rokle, a v neposlední řadě bahenní lázně na cvičení podvodních hrátek pro potápěčsky vybavené mašiny.

[Show as slideshow]

[Show as slideshow]

[Show as slideshow]

Vraťme se ještě zpět k zakončení akce. Po chvíli dorazil zbylý přeživší konvoj – Journeyman Gladiator X6-A, Journeyman Gladiator 530-A, Journeyman Gladiator 510-A, Arctic Cat Thundercat 1000, Dinli 800 Long a Polaris Razr 800. Proběhlo focení, koupání, rochnění a všeobecné blbnutí a už se skoro jelo domu. Ovšem jak asi již správně tušíte, ještě něco se udát muselo. Nikdo ten den ještě nezapad, ani já (i když s chlupem) . No, tak to se takhle kolega zeptal, jestli může jet i po kraji a když mu bylo zodpovězeno: „no problem, tady je to všude stejně hluboký (v překladu: tady je deset čísel, to je v pohodě, na krajích nevim:))“, tak zahučel s Dinlinou po držce až po řídítka do tůně… Nevěř nikomu, kdo říká „no problem“ . Bez vytaženého sání se holt jezdit pod vodou nedá, 4kolka naštěstí chcípla a už jsme jí jen vytáhli na laně a modlili se, aby bylo vše ok. Tak, a to byla poslední oběť našeho destruktivního výletu. Mínus 6 kusů. Do cíle tedy bez ztráty kytičky dorazily tyto stroje: Jumbo 720R, Journeyman Gladiator X6-A, Journeyman Gladiator 530-A, Journeyman Gladiator 510-A, Arctic Cat Thundercat 1000, Polaris Razr 800. Po opravě se dopravila i Yamaha Grizzly 700, která do cíle dotáhla i nacucanou Dinli 800 Long.

[Show as slideshow]

Důležitý byl fakt, že jsme si ihned, co se něco stalo, vzájemně pomohli a nikdo neřešil jestli má mašinu za půl mega nebo za sto táců. Gladoš odtáhl Outladera, Yamaha Gladoše atd…Vždy jsme na sebe počkali, posadili za sebe spolujezdce a jeli zase dál na další „dobrodružství“. Ne že bychom do sebe z legrace „nerýpali“, ale to k dané situaci patřilo. Všichni jsme si to náramně užili a věřím, že si takovéhle vyjížďky umí užívat i jiní. Když si tak pročítám fóra o 4kolkách, vždycky si řeknu: „že si radši nevyjedete někam zablbnout a ztrácíte tu čas vzájemným napadáním a plkáním“. A na tomhle se nás shodlo všech 12 jezdců…takže, vykašlete se na fóra a jeďte se radši projet, třeba si tu “bitvu” užijete jako my .

[Show as slideshow]

To vypadalo na konec, ale ještě malá dohra. Už jsem to v článku naznačil, ale po inspekci v dílně musím ještě něco doplnit. Když budete s kolkama chtít dělat to, co je popsáno výše, opravdu zapomeňte na záruky a mějte doma zásoby dílů, nejlépe buďte rovnou mechanik (protože tohle když vidí mechanik v dílně, tak není radno se tam déle zdržovat ). Po extrémním bahně si každá kolka zaslouží důkladné vyčištění, všude! Jestli chcete, aby Vám dlouho sloužila, tak pravidelná údržba je prostě nutnost. Všichni zúčastnění to moc dobře ví a také k tomu tak přistupují. A hlavně, pokud se chcete pouštět do neznámých vod, tak nezapomeňte na sání…:)

Autor: E.D.A

P.S. I video bude, jen ho musím stříhnout

Celá akce byla pod záštitou firem Adrenalinsport a Journeyman.

Jak už to tak bývá, opak byl pravdou, po středně náročném výjezdu potokem se nám na hřebeni otevřela nádherná scenérie již dobře známých rumunských hor. Po asi pětikilometrové hřebenové cestě jsme začali pomalu přes pastviny sjíždět do zatím neprobádaného údolí.

Cesta, která se zpočátku zdála nenáročná, se rázem změnila v doslova přenášení strojů přes padlé buky. Po této fyzicky náročné práci, kdy jsme si mysleli, že už to nejhorší máme za sebou, jsme přes obrovské véčko – “tak říkáme cestě která je po jarním tání sněhu vymletá do hlubokého V“ -vjeli do potoka, který byl plný větví, padlých stromů a kamenů. Tento potok jsme na pokraji svých sil zdolávali několik hodin v příšerném vedru s jedinou vidinou studeného točeného piva na hotelu. Potok ústil do poměrně široké a hluboké řeky, nebylo cesty zpět, pustili jsme se tedy po proudu a každou chvíli nám Gladiator skoro zmizel pod hladinou. S obrovským strachem, že se voda dostane do sání a nám tím pádem dovolená skončí, jsme po asi dvou kilometrech vyjeli na silnici, po které jsme coby dup byly na hotelu.

Po večerní rekonvalescenci na místním baru, jsme druhý den ráno vyměnili několik roztrhaných manžet a kolem poledne jsme vyrazili vstříc druhému dni naší dovolené. Opět jsme se snažili vyjet jedním z mnoha potoků na hřeben, po několika kilometrech jsme narazili na vodopád, který byl asi tři metry vysoký se sklonem tak 70 stupňů. Po krátkém rozhodování byly připevněny na Jardova Gladiatora dvě kurty, aby mohli ze shora dva z nás jistit čtyřkolku proti převrácení. Stroj vyjel tak jednoduše a bravurně, až jsme z toho byli všichni překvapeni. Další byl na řadě Martin, ten odmítl jištění a vyjel také. Pro ostatní, kteří to viděli, už to byla hračka. Potok pokračoval dál, až k místu, kde Martin udělal školáckou chybu s plynem. Gladiator ho doslova přikryl koly vzhůru mezi kameny pod vodu. Zpod čtyřkolky koukala jen klepající se noha, všichni se zděsili, zahodili kamery, foťáky a běželi na pomoc. Po vyzvednutí Martina z vody se několikrát zhluboka nadechl, pak si dal cigáro a jel dál. Cesta pokračovala ven z potoka do prudkého svahu s tekutým kamením až na hřeben. Opět jsme se kochali nádhernou přírodou mezi pasoucím se skotem. Cesta zpět již byla v pohodě rozbahněnými kolejemi od lakatoše až k forestiérce – „u nás bychom řekly polňačce“ – a domů.

Domů, myslím do hotelu. Bydlíme v hotelu Sonia už po několikáté, máme zde samostatnou budovu s přilehlým bazénem, restaurací a diskotékou. V bazénu, který je na evropské úrovni, je voda z místního potoka ohřívaná kotlem na dřevo, takže zpoza bazénu stále stoupá dým. Restaurace disponuje několika druhy lahvového piva, točené je jen když se sejde více lidí. Takže se lehce stane, že pijeme lahvové a značka se několikrát za večer změní, jak docházejí zásoby. Vaří však výborně a tak je zde příjemné posezení, které „silné kusy“ zakončí diskotékou, na kterou v Rumunsku chodí pouze muži a ti spolu tančí na místní songy.
V pondělí jsme si dali za cíl vyjet na jeden z nejvyšších místních vrcholů FATU 1327m/m. Trasu známe, proto pro nás není problém vyjet potokem a pastvinami až pod kopec. Vlastní výstup je trochu krkolomný. Mohli bychom jet přímo jednoduše přes nízkou kosodřevinu, ale my nejsme žádní likvidátoři místní fauny, což je hned po bezpečnosti naše nejdůležitější zásada a tak volíme cestu, která je podstatně složitější a náročnější. Odměnou nám je nádherný vrchol s výhledem na Tibleš 1839m/m. Tibleš je nejvyšší hora pohoří a chystáme se tam zítra. Po pár fotkách sjíždíme protější stranou do lesa a snažíme se na nestabilní rašelině v mnoha stupňovém klesání najít dřevařskou cestu. Tu jsme našli, ale k našemu zděšení na ní pracují dřevaři a přes obrovské hromady klád se po ní nedá jet. Musíme se vrátit, což není vůbec jednoduché. Rašelina podkluzuje a v obrovském stoupání při plném plynu jde o život. Na sjezd volíme vedlejší údolí, tam už to jde a po dvou hodinách se dostáváme na forestiérku, Následuje silnice asi 40km.
Jak jsem se již zmínil, úterý je dnem výstupu na Tibleš. Je to takový odpočinek, který absolvujeme každý rok. Po dvou hodinách klidné široké dřevařské cesty se dostáváme pod vrchol. Dál už to jde jen pěšky pomocí cepínů a maček. Po obědě se spouštíme krkolomným potokem s obrovskými balvany do údolí. Je to cesta pomalá, avšak důležitá pro kameramana. Za kameramana je letos Luboš. Ten je vybaven kamerou připevněnou na helmě a na rámu čtyřkolky. Záběry jsou unikátní, protože stroje jsou stále na dvou i jednom kole. Na forestierce jsme vložili rychlostní vložku, ta se nám však nevyplatila a Jarda po dlouhém skoku prorazil disk. Pomocí několika kamenů jsme disk vyklepali a prasklinu zalepili lepidlem na sklo. Všichni jsme žasli, jak to drží a přes místní klášter jsme už s lehkým plynem dojeli.
Středa je posledním dnem. Na tento den Jarda, náš hlavní organizátor, navigátor a guru celé výpravy, naplánoval poznávání nových cest. Jeli jsme až do Romuli, kde jsme přes pastviny vyjeli na hřeben. Dlouhou nádhernou cestou s výhledy na obě strany jsme se dostali k pastevecké salaši. Zde se nám dostalo vroucného přijetí od místních pastevců. Museli jsme ochutnat mléko, sýr a měli jsme co dělat, aby nás pustili dál. Další cesta byla jednoduchá, jak už to zde bývá jen kousek, začal neprostupný terén plný křoví a  bočních náklonů. Museli jsme se vzájemně jistit, ale i to k takové výpravě patří. Den jsme ukončili v Dragomirešti na baru.
Večer jsme zhodnotili celou dovolenou. Mohlo být menší horko, více vlhkého terénu, ale jako každý rok to bylo super, žádné úrazy, výborná parta, minimální opravy. Tyto stroje Journeyman plně zvládají jakýkoliv terén bez poruch.
Tak zas za rok, nebo na podzim?

Autor: Martin Bouček
Foto: www.jari.cz