Za dobu, kdy je u nás Glad v prodeji se k lidem dostalo několik tisíc exemplářů a hned na úvod mu slávu zajistil značkový pohár Journeyman Cup, který se jel v rámci Offroad maratonů. Když se ukázalo, že mašiny mají na víc a nemusí závodit jen proti sobě, postavily se Glady proti ostatním a výsledkem je loňské první místo Martina Maláta. Ten měl pro účely maratonského závodění čtyřkolku náležitě připravenou, základní verzae je přeci jen na něco jiného, konkrétně na poctivou práci. Zatímco technika se v průběhu času různě mění, základ robustního rámu je přítomen stále. Trubky mají silné stěny, důležité nosníky jsou tvořené kusem železa a rám je to poslední, co na Journeymanu zničíte. S nezávislým zavěšením všech kol přišel už úvodní model a letos se v oblasti podvozku odehrává podruhé změna stojící za povšimnutí. Poprvé to bylo loni, kdy továrna nasadila plynokapalinové tlumiče a nyní u X6, když se objevily horní ramena z kovaného hliníku. Spodní, která jsou první na ráně, jsou vpředu i vzadu klasické ocelové a horní výkovky jednak snižují hmotnost a za další jsou pevnější.

Agregát povyrostl

Plynokapalinové tlumiče nechybí ani u letošní novinky, ale s tím rozdílem, že používají proti X5 pružiny s pregresivnějším vinutím. Péra mají nastavitelné předpětí a ladit jde i útlum, jen ne šroubkem, ale ventilkem a tlakem vzduchu. Řešení, které prožilo svojí zlatou éru u japonských endur v osmdesátých letech není pravda nejnovější, ale u pracovních čtyřkolek jde stále o velice inovativní řešení. U ostatních pětikil, zvlášť těch z dostupnějšího kraje, útlum seřiditelný není vůbec. Celkově je podvozek Gladiatora nastaven na tvrdší zacházení. V sériovém nastavení to s člověkem mírně hází, ale zase s mašinou můžete řezat o zem a doraz se neozve. Řízení nikam netahá a jde volně tam, kam chce jezdec. Největším rozdílem proti předchozím evolucím je motor. U něj je potřeba ocenit zvýšení objemu, protože ten nic nenahradí a za druhé vstřikování. Kompletní elektronika včetně řídící jednotky je od Bosche a moderní systém plnění přidal proti karburátoru sedm newtonmetrů. Díky tomu jak agregát povyrostl si mohli v továrně dovolit použití delších převodů a tím zvýšit optimální cestovní rychlost. Výhodou vstřiku je taky jisté startování a stabilní chování motoru za všech podmínek, ať jsou tropy nebo mráz. Kromě jiného je průběh výkonu vyváženější, s mohutným nástupem a pracák má mnohem větší chuť do života hned od úvodu otáček.

Menší plasty, menší škoda

Gladiator X6 by nebyl správný užitkáč, kdyby neměl náhon na všechny kola, zadek běží stále a předek se připíná elektronicky tlačítkem vlevo na řidítkách. Pár milimetrů od přepínače 4×4 je čudlík uzávěrky předního diferenciálu a když ani ta nepomůže, zachrání vás sériově montovaný naviják. Spolu s ním je v základním balení i homologované tažné zařízení se zásuvkou, nerezový tlumič výfuku a odolná litá kola. Nosič vpředu i vzadu je u pracáků dneska klasika a co je výhoda i nevýhoda v jednom jsou plasty. Nevýhoda v tom, že na pohled dělají velkého pracáka menšího než by mohl být a výhoda v tom, že jsou kapoty udělané tak, aby nepřečuhovaly a v přírodě nedrhli o strom. Stykem s matkou přírodou je pověřen přední nárazník z černých trubek a lemy na blatnících, které jsou na pár šroubech a dají se po zničení snadno vyměnit. Palubní deska tvořená digitálním infocentrem už byla přítomná na předchozí generaci a u X6 přibyla jen kontrolka pro vstřikování. Chybět nemůže ani dvanáctivoltová zásuvka a jak je u Gladiatora pravidlem, dělá se v běžné a prodloužené verzi s pohodlným prostorem pro pasažéra. V době, kdy se u nás Glad objevil byl každý zvědavý, co je to zač, jestli něco vydrží a kam tahle snaha povede. Fakt, že je na světě už pátá generace, navíc se vstřikováním od Bosche a hliníkovými rameny je asi pro spoustu lidí překvapením a rozšířenost pracáku ukazují, že spíš pozitivním.

Technické údaje

Motor 4-taktní, 4-ventilový jednoválec, SOHC

Objem 594 ccm

Vrtání x zdvih 96 mm x 82 mm

Kompresní poměr 10:1

Výkon 28 kW(38k)/6300 ot./min.

Točivý moment 46,9 Nm/5500 ot./min

Plnění motoru EFI Bosch

Převodovka automatické - variátor

Brzdy vpředu/vzadu hydraulické, kotoučové

Rozvor 1290 mm

Délka x šířka x výška 2100×1180x1230 mm

Světlá výška N/A mm

Výška sedla 900 mm

Suchá hmotnost 330 kg

Pneumatiky vpředu/vzadu 25×8-12 / 25×10-12

Objem nádrže 19 l

Cena od 159 800 Kč

Tento a další články o čtyřkolkách, motorkách a freestyle motocrossu najdete v aktuálním čísle magazínu RIDER!

[Show as slideshow]

[Show as slideshow]

Po prolistování časopisu jsem došel až k předposlední stránce, na které byla celostránková reklama. Po jejím spatření jsem byl jako v Jiříkově vidění. Byla to totiž reklama na jistou firmu z krásného města Slaný. Na tom by nebylo až tak moc neobvyklého. Do časopisů tohoto ražení si firmy obvykle dávají své reklamy, ať už jsou z Aše nebo ze zmíněného Slaného. To co mě na první pohled na reklamě zaujalo byl reklamní text. Protože to nebyl text, ale jedna velká gigantická chyba. Nasekat ve třech větách DESET vážných pravopisných a stylistických chyb dokáže jen osoba velmi mdlého rozumu nebo námořník po půlroční šichtě na ponorce a následném týdnu v přístavním baru.

Ale to by asi nebylo tak zlé. Je sice úsměvné, že na důležité a veřejné prezentaci firmy jsou hrubky, za které by se styděl i reparátník ze zvláštní školy, ale je to asi každého věc, jak se prezentuje.

Ale mnohem zajímavější a nesporně hezká, byla fotografie, jež byla použita na reklamě - klečící motorkář ve fešáckých “emerických” brýlích vedle vyleštěného motocyklu. Jen mi bylo trochu divné, že fotka toho fešáckého motorkáře je mi taková povědomá. Hodně povědomá.

A potom mi to došlo. Klečící motorkář je Ben Spies z týmu Sterilgarda Yamaha, který se na tomto stroji veleúspěšně zůčastňuje závodů Moto GP. A fotografie je z týmových promo materiálů určených výhradně pro prezentaci týmu Sterilgarda Yamaha. A jak už možná tušíte, jeho fotografie mu byla ukradena a použita v reklamě zmíněné firmy. Jsem v Česku vlastně zvyklý na mnohé, ale ukrást světoznámou fotografii a zveřejnit ji celostránkově v nejčtennějším “quadovském” plátku je i na mě docela dost. Je ale možné, že zmíněné firmě to přijde docela normální, ostatně je to hlavní aktér obrovského skandálu s falešnými “techničáky”, který hýbal českým čtyřkolkářským světem v roce 2008 a 2009. O tomto skandálu jsme psali zde.

Ale jak jsem již psal v úvodu, tak doba napravených zlodějů nám již klepe na dveře. Zřejmě proto se majitel zmíněné firmy rozhodl veřejně k této krádeži přiznat a nechal na fotografii nebohému Benovi Spiesovi naroubovat svoji vlastní hlavu! Ano, fešák v “emerických” brýlích je sám pan Pešta, majitel zmíněné firmy! Sice nevím, jestli po vzoru idealistických “komunistických” zlodějů zde bude zlodějské řemeslo pověšeno na hřebík a přestanou se vykrádat cizí autorská práva, ale já jsem optimista a jistě to tak bude.

A protože jsme zde na Quad.cz také samí féroví kluci, rozhodli jsme se “napraveným zlodějům” dělat reklamu zcela zdarma! Takže v naší fotogalerii naleznete vedle originální fotografie i zmíněnou reklamu i se všemi kontakty.

Originál ukradené fotografie je například zde:

http://resources.motogp.com/files/images/xy/2009/MotoGP/n504802_02_18.original.jpg

Ještě jednu malou poznámku úplně na závěr: Bez ohledu na jejich ideály jsou skalní komunisti jenom obyčejní zloději a vrazi. Bez výjimky…

[Show as slideshow]

Celý nosič neni nepodobný nosiči na kola, který se používá za auto. A není složitější než nosič lyží na kabinové lanovce. Dokonce i montáž je otázkou několika málo minut, nehledě na to, že nosič může být namontovaný celou zimu a nebude Vás nijak omezovat v použití čtyřkolky. A na kolik to celé přijde? Na necelých 6 tisíc včetně DPH. Prima nápad na dárek k Vánocům. Teď už jen nějaký ten sníh…

Více informací naleznete u výrobce, firmy Auto Jari Žamber - www.jari.cz

[Show as slideshow]

Novinek v oblasti ATV nebylo mnoho a pokud byly, tak v drtivé většině případů se nejednalo o japonské nebo americké značky. Mnohem zajímavější, než vystavované exponáty, byl často  způsob jejich prezentace. Na něm bylo totiž velmi často vidět sílu značky, či alespoň váhu, jakou konkrétní firma svým čtyřkolkám přikládá ve svém sortimentu. V následujícím článku naleznete souhrnný průřez výstavou a pár “drbů” k tomu. Díky dlouholetým vztahům s mnoha výrobci jsme se totiž dozvěděli mnoho zajímavostí, které normální smrtelník nemá obvykle šanci zjistit. A díky “americké” krizi byly zástupci značek mnohem sdílnější než loni a rádi “hodili do placu” nějako zajímavou novinku z konkurenční stáje.

POLARIS

Začněme virtuální prohlídku výstavy mojí oblíbenou značkou. Polaris se letos předvedl ve výborném světle. Svůj stánek pojal tradičně velkoryse a nabídl kompletní sortiment. Nabídl také pár limitovaných edicí čtyřkolek, lišících se hlavně barvou, ale nejzajímavějším počinem Polarisu byl kompletní facelift řady Scrambler, Trail Boss a Trail Blazer. Tyto skvělé stroje byly totiž již poněkud okoukané a mnoho let beze změny. Jejich nový design je velice hezký a stroje dostal opět na špičku ve své třídě. Tradičnímu “Polarisomilci” bude možná nový vzhled připadat příliš “plastový”, ale takový je trend a v záplavě líbivých designů z Taiwanu prostě starý design krutě zaostával.

Pikantnost: Na vystaveném řezu motoru se skvěl startér s výrazným nápisem “Made in China”, čímž defacto Amíci přiznali, že čínské startéry jsou lepší, než americké…

[Show as slideshow]

CAN-AM

Co nového vlastně představil Can-Am? Nic. Aha, tak pojďme dál… Ale teď vážně, několik čtyřkolek, jejichž cena se blíží ceně tří kusů levnějších aut už známe, včetně neuvěřitelně drahé tříkolky Spyder. Nevím, jestli nový posilovač řízení, či plynokapalinový podvozek u Outlandera jsou schopny ospravedlnit tak vysoké ceny strojů.

Ze zákulisí: Po přesunutí výroby některých modelů do Mexika se začínají ve velkém objevovat typické “čínské” mouchy. Například o vysoce poruchových přepínačích světel už se nešušká, ale rovnou mluví nahlas.

[Show as slideshow]

SMC

Ve stánku obvyklé velikosti jsme objevili osm modelů čtyřkolek. Osm modelů a osm žhavých novinek pro rok 2010. Takovou novinkovou smršť nenabídla žádná jiná značka. Tedy u dvou strojů RAM520R a Onroad se jednalo hlavně o jinou barvu rámů a systém zakázkové přípravy strojů, kdy si může zákazník svůj stroj doslova složit na míru. Dále nás zaujala “sportovní” padesátka Ares, která používá podvozek z “dvěpade” a možnost výkonových kitů. Tím umožní legální a vcelku dynamickou jízdu na čtyřkolce i 15-ti letým uživatelům s řidičákem skupiny A50. Další novinkou byly nové stroje Jumbo a Captain s motory kategorie 350ccm a také sympatický dětský Buzz s elektropohonem a dojezdem 20 kilometrů. Nejzajímavější novinkou byla ale nová sedmistovka Jumbo s motorem vyvinutým v technologickém institutu ITRI. Tohle slovo asi nikomu v Česku moc neřekne, ale mnoho čtenářů si možná vzpomene na čtyřkolku E-Ton Vector, která je osazená motorem ze stejného institutu a vyznačovala se naprosto špičkovými parametry a spolehlivostí. Do vývoje motoru investovala SMC naprosto závratných 1,2 milionu Euro. Takže asi je na co se těšit.

Pikantnost: Představené Jumbo 700 nemělo plasty, které budou v produkčním modelu. I tlumiče budou jiné. Kola budou také jiná. Koneckonců i rám se bude lišit. Tak co jsme to vlastně na stánku SMC viděli?

[Show as slideshow]

KYMCO

Tradiční, reprezentativní stánek nabídl tradiční sortiment. Zajímavá byla sportovní čtyřkolka Maxxer 400 s nezávislým zavěšením všech kol a pohonem 4×4. Ale mnohem zajímavější byla úplně nová, vodou chlazená 450-tka ve stejném podvozku, která slibuje trošku dynamičtější jízdu, než-li se čtyřstovkou.  Bohužel oba stroje jsou velice krátké, což ale může být pro někoho výhoda. Jako nevýhodu stále spatřuji docela “levné” provedení zadních ramen z plechových výlisků.

[Show as slideshow]

CFMOTO

 CfMOTO jako výrobce jednoho z nejprodávanějších strojů na světě představil na svém velikánském stánku mnoho novinek. Zajímavé byly nové motory - jednoválcová šestistovka a dvouválcová osmistovka. Zatímco šestistovka má už vývoj ukončen, u osmistovky se jednalo o velmi syrový prototyp. Nový šestistovkový motor jsme měli možnost vidět i v nové čtyřkolce X6, která byla vybavena moderním EFI vstřikováním, duralovými kovanými horními rameny a nitrogenovými tlumiči. Vstříkování výrobce nabídl i ve své pětistovce, která díky němu nabrala trochu točivého momentu navíc. Hodně zajímavou novinkou byl stroj Z6, což je sportovní “vozejček” na rozhraní klasických a nákladních čtyřkolek.

Pikantnost: Nový dvouválec V-800 byl tak “syrový” prototyp, že nebyl vybaven ani “vnitřnostmi”. Defacto to byly jen spasované vnější odlitky.

[Show as slideshow]

TGB

U stánku TGB, který si vcelku zachoval “předkrizovou” velikost byly představeny všechny obvyklé modely. Novinky spočívaly jen v jiných polepech a barvách.

[Show as slideshow]

ACCESS

Tak tohle byl asi největší propadák výstavy. Loňský stánek připomínal velikostí hřiště sálového fotbalu, na kterém byly vyskládány všechny možné i nemožné modely. A letos? Letos byl stánek o šířce dvou a půl metru, ve kterém byl jediný stroj a jediná utrápená Taiwanka, zastrčen do řady mezi nejhorší čínskou “hegeší”. Nevím, jestli ten děsivý “kutloch” naznačoval nějaké finanční problémy firmy nebo prostě chtěli ušetřit pár stovek Euro. Ale než takový stánek, tak to raději žádný. Tou jedinou vystavenou čtyřkolkou byl model Max s motorem kategorie 400ccm a pohonem 4×4.

Pikantnost: Vystavený model na sobě nesl takové znaky ruční práce, že se pravděpodobně nejedná o finální produkční model, ale o prototyp.

[Show as slideshow]

SUZUKI

Ve obrovském stánku Suzuki se na samém okraji smutně krčily dvě čtyřkolky. Sportovní čtyřstovka a užitková sedmistovka Kingquad. Oba důvěrně známé stroje nenabídly nic nového a jejich prezentace byla mimořádně nedůstojná.

Ze zákulisí: Suzuki pravděpodobně bude nucena zdražit své čtyřkolky, protože na každém stroji tratí stovky USD. Čím víc prodává, tím vích prodělává. Smutné…

[Show as slideshow]

GAMAX

Firmě Gamax jsem osobně předpovídal velmi nízkou životnost a letošní výstava mi patrně dala za pravdu. Stánek Gamaxu už nikde nebyl a snad jediný Gamax jsem nalezl ve stánku dovozce Aeon, kde byl rebrandován (přejmenován). Přesto mi dovozce Aeonů sdělil, že stroj nehodlá prodávat a má ho zde pouze na doplnění výstavního sortimentu. Další info jsem dostal od německého dovozce Kirschenhofer, který si objednal dodávku strojů Gamax a po sedmi měsících hraní “mrtvých brouků” musel osobně zaletět na Taiwan, aby dostal své zboží.

Ze zákulisí: Gamax má prý v této době pouhých pět zaměstnanců a nepříliš útěšné vyhlídky na budoucnost.

[Show as slideshow]

ADLY

Poměrně velký stánek Adly nabídl klasický sortiment, který již dobře známe. Zajímavostí byla nová čtyřkolka 6×6 s pohonem všech šesti kol, a elektricky sklopnou korbou. Tento “máslostroj” poháněný poměrně nevýkonnou třístovkou se obsluhoval “pouhými” šesti “fofrklacky” a patřil k nejpodivnějším exponátům výstavy. Zaujala mě také čtyřkolka s levým předním kolem dále od osy stroje, než bylo kolo pravé. Že by stroj určený pro zatáčky ploché dráhy?

[Show as slideshow]

LINHAI

Stánek Linhai byl sice velký, ale nenabídl nic převratného. Vedle dobře známé a docela nepovedené dvouválcové pětistovky a stejně známé, ale docela povedené čtyřstovky stála za zmínku jen výkonná samochodná sekačka. Ale ta by patřila spíše na jinou výstavu.

[Show as slideshow]

GG QUAD

Tento výrobce strojů spadl snad z Marsu. Nabízí báječné a perfektně zpracované stroje nabité moderní technikou a špičkovými materiály. Ale cena tomu samozřejmě také odpovídá. Letošní žhavou novinkou byla tříkolka ve stylu Can-Am Spyder, ale poněkud, ehm… lepší. Zatraceně lepší!

[Show as slideshow]

PORAŽENÍ Z EICMA

EICMA je spolu s německým INTERMOT největší a nejreprezentativnější výstavou v Evropě a letos jedinou velkou výstavou vůbec. I přes svůj věhlas tam metr výstavní plochy stojí stěží polovic toho, co stojí metr na české výstavě Motocykl. Proto mě zarazilo, že mnoho firem letos tuto výstavu naprosto ignorovalo. Mezi ně patří například Yamaha, Honda, Arctic Cat, Cectek a New Force. Proto tyto nezůčastněné firmy řadím do kategorie poražených. U Cecteku je jasné, proč zde nebyl. Jeho mateřská společnost, zabývající se výrobou automobilových motorů je po krk v problémech způsobených krizí automobilového průmyslu. Další z “nezůčastněných”, firma New Force po ukončení dodávek strojů od společnosti CFMOTO již nemá prakticky co nabídnout a tak logicky na výstavě chyběla. Ale proč se třeba taková Honda dobrovolně zařadila k “nýmandům” mi není úplně jasné.

HRŮZY Z EICMA

Jako obvykle byla výstava prošpikována levnými a ještě levnějšími čtyřkolkami bezejmenných čínských firem. Naštěstí jich letos bylo výrazně méně, než loni.  Ale přesto jsem se mohl kochat pohledem na dostatek “strojů” které nabízely obvykle jen dvě věci - rychlou smrt stroje a jezdce. Obvykle tyto čtyřkolky vznikají jako “kopie z kopie”. Všechny zmíněné firmy se totiž z fatálního nedostatku konstruktérů navzájem kopírují a zkoušejí na zákaznících metodou pokus/omyl, zda jim zrovna jejich čtyřkolka vydrží alespoň nalodění do kontejneru. Tyto děsivé vehikly měly ale letos svého krále. Byla jím napodobenina stroje Can-Am Spyder. Řeknu vám, již dlouho jsem se tak dobře nezasmál, jako u této laminátové hrůzy. Dalším králem “technologie” byla 400 kilogramů vážící čtyřkolka s titěrnými odlévanými (nikoliv kovanými) hliníkovými rameny, které znamenají jediné - brzké prasknutí. Ale u tohoto stroje výrobci navíc jaksi nevyšla geometrie spodních předních ramen, tak je tak nějak vyrobil z ocelového plechu a nalakoval do barvy hliníku.

[Show as slideshow]

EXTRA

Pár fotek zajímavých exponátů…

[Show as slideshow]

ZÁVĚREM…

EICMA 2009 byla tradičně krásná výstava s výbornou organizací, dostatkem bufetů a čistými “hajzlíky” na každém kroku. Pro každého, kdo přežil cestu letadlem nebo autem, nabídla mnoho zajímavých zážitků a zábavy. Mnohem více, než je v tomto článečku zaznamenáno. Takže kdo chce vidět více, napřesrok ARRIVEDERCI!

foto: archiv

Celý den bude hrát muzika, akci uvádí Petr Kumpfe z Evropy 2 dále občerstvení, předvádění čtyřkolek Journeyman a Superčtyřkolek a hlavně volné ježdění a závod na Ploché dráze. Mediálním partnerem akce je Hit Rádio Crystal 100.6FM kde po celý týden před konáním akce poběží reklamní spot.

Akci podpořili a hodnotné ceny pro naše závodníky věnovali: Journeyman, Parts Depot, Čtyřkolky 24, Motoobchod.cz, Motul Deyl&Šulc, Razier Helmets, Leri, 1.Liberecká spediční, ČZ Chains, Super čtyřkolky, Řeznictví Papánek, Essox, MotoXpress, MB Sport, P&N Design, Liberecké Listy, Jakub Kokeš, Rádio Crystal

Vstupné a registrace jezdců:

Vstupné pro příchozí do areálu ploché dráhy 50,–Kč

• Jezdci – volné ježdění 200,– Kč (registrace je možná předem na našich stránkách za 150,–Kč
• Hobby závodník – 400,– Kč vč. volného ježdění (registrace je možná předem na našich stránkách za 300,–Kč)

Jak jste si jistě všimli registrovat se můžete buď na místě konání akce, nebo s výraznou slevou na našich stránkách, kdy tak budeme mít přehled před konáním akce o účasti závodníků a jezdců, slevová registrace je možná i u nás v obchodě. Registrace online je prováděna platbou na náš účet ČSOB 176568601/0300 v registračním formuláři a je možná uskutečnit nejdéle 4 dny před konáním akce, opačně u nás na prodejně se slevou do 16.10.2009.

Pravidla:

1. Závodníci a jezdci jezdí na vlastní nezbezpečni a na místě konání akce před jízdou potvrdí formulář o jízdě na vlastní nebezpečí svým podpisem.
2. Pro jídu na trati je pro jezdce přísně zakázáno užití jakýchkoliv psychotropních a návykových látek
3. Jezdec musí být vybaven přilbou.
4. Každý stroj před jízdou projde tzv. technickou přejímkou kde bude zkontrolován základní technický stav (brzdy,únik oleje či jiných kapalin,dotažení kol a spojů)

Pro více informací mne prosím kontaktujte M.Drásal +420 776 023 05

Freestyle motocross, roadbiky, quady:
108 stran + 200 min. na 2-DVD

Kompletní info najdete na: www.ridermag.cz

GO HARD!

Ahoj,
nebyl by to Rider, kdyby po třech měsících zase nepřišel s tím nejlepším z kraje extrémních sportů s motorem pod zadkem a ze světa dalších motoristických zábav. V létě se odehrála spousta zajímavých akcí, z FMX například výborně obsazený Horsefeathers FMX Jam v Praze a díky Martinovi Koreňovi se můžete podívat, jak to jezdcům létalo. Film je tentokrát o čtyřkolkách a v Carpe Diem se podíváte na bezesporu nejlepší světový quadcross v podobě party Američanů. V bonusech najdete zajímavost na zajímavost a slovem do pranice je kompletní sestřih z Red Bull X-Fighters v Madridu, kde uvidíte, na jaké neuvěřitelné úrovni se současné FMX pohybuje. Největší prostor jsme věnovali dalšímu z nejlepších českých fmx pilotů Liborovi Podmolovi. Exkluzivní materiál se nám podařilo dát dohromady hlavně díky Liborovi osobně a fotografovi Alešovi Vrbovi, oběma dík. Moukovi přejeme taky co nejrychlejší uzdravení po pádu na Pilníkově vlašimském odpoledni! Pilník sám měl pád taky, ale na svoji povedenou akci se stihl dát včas zrenovovat. Jeho silný otřes mozku, zlomený nos a Moukova rozbitá noha určitě nejsou tím nejhezčím tohoto léta. Padá se ale všude a den po Liborovi se na letišti o dvacet kilometrů dál nepříjemně rozbil jeden z předních kaskadérů Jarda Janovský. Pádů je nejen letos hodně, takže respekt všem jezdcům, co vidíte v Rideru je v hodně případech vrcholem toho, v jakých situacích se dají stroje ovládat. K tomu, aby se člověk něco podobného naučil, vede složitá, hodně trnitá cesta a za většinou fotek a záběrů stojí nekonečné hodiny trénování, starání se o techniku, vypořádávání se se zraněním. Takže respekt všem riderům. Go hard!

Přéma a Rider crew

HLAVNÍ FILM CARPE DIEM 3

RADIKÁLNÍ KROSENÍ NA ČTYŘKOLKÁCH
VE FILMU CARPE DIEM 3

A BONUSOVÉ DVD SE DVĚMA HODINAMI EXTRÉMNÍ AKCE PŘEDEVŠÍM Z DOMÁCÍ SCÉNY

QUADY VE FORMĚ

Krosení na čtyřkolkách je další ze zábav, která se zrodila ve Spojených státech a tady taky vznikly první filmy z tohoto prostředí. Jednou z nejslavnějších sérií je Carpe Diem, za ní stojí parta Premis Industries a třetí edice zvedne srdeční tep diváka stejně jako první dva díly.

Všechno se točí kolem pilotního umění nejlepších amerických quadkrosařů a hlavními hrdiny filmu jsou Cale Downen, Chad Wienen, Sage Baker, Kory Ellis, Pat Brown, Trent Kandel, Cody Grant, Joel Hetrick, Cody Anderson, Cody Miller, Hunter Miller, Josh Creamer a August Goebel. Úvod Carpe Diem 3 je v Rocky stylu, na jednom z rozprouděných večírků si Cody a Jesse vezmou boxerský helmy, rukavice a začnou se řezat. Nejdřív v pohodě, sranda, až otloukávání přejde v seriózní bitku, která končí obočím roztrženým jak od Tysona. Přichází několikaminutová sekce z ježdění po trati v super přírodě, skoky, zatáčky, mašiny všem jedou jak z praku a na pérování a podvozku nikdo z kluků nešetřil. Následuje pokus o skok s křížencem traktoru a multikáry a polet skončí proraženou gumou. V dalším příběhu kluci jedou na závody a nebude to žádná druhá liga, protože se jede v hale, která by v sobě mohla mít klidně dvě Sazky a lidí je narváno až po střechu. Uklidnění nastává, když si Kenny Hetrick zajezdí s mladším bráchou Joelem na trati, mlaďas sice vodí jen menšího dvoutakta, ale když nejde o dlouhou lavici, stíhá bráchu i ve vzduchu. Joel asi bude ale fanda motorismu obecně, protože než jeli na trať, ukecal bráchu, aby ho nechal z domova dojet po silnici na trať s jejich náklaďákem. A jedeme na další závody, tentokrát je to seriál závodů s velkým šekem za vítězství a zaručenou slávou v televizi po Státech, takže každý tahá, co mu lanko stačí a je se na co dívat.

Vanilla na scéně
Přesouváme se na trať Hurricane Hills, přidávají se místní piloti a v jednom z obytňáků kamera nachází americkou superstar, kterou není nikdo jiný než Vanilla Ice. Říká, že závodil v superkrosu ještě s Jeremy McGrathem, ale když mu bylo 18, udělal Ice Ice Baby a od tý doby na závody nemá čas. Ale sveze se a projel se na motorce i s klukama, v dresu motokrosař jako všichni ostatní a špatně určitě nejezdí ani neskáče a po kapsách najde i pár základů FMX. Po rapperovi střih a pořadatel Johny Bernardo nás vyvenčí na závody užitkáčů, těch je docela hejno, část tratě jedou i po kamenech, kládách, brodem a nevynechávají ani skoky. Po závodění na pracákách je na řadě zábava v Mexiku, hlavně jeho dunách. Kluci se svezou nejdřív sami a aby se bylo proč snažit, skáčou přes malotraktor a po nějaké době to v poušti ožívá. Po dunách jezdí čtyřkolky, bugyny, snowboardy na lanech a party se mezi obytňáky odehrává skoro jak ve Stodolní. Z Mexika se přesouváme zase do přírody na trénink na trať, odkud se kamera vydá zaostřit na závody quadmotardů, tedy snížených čtyřkolek létajících zčásti po asfaltu. Co by to bylo za dokument z USA, kdyby neproběhl nějaký větší extrém, do kterého se pouští Cody Anderson. Ten si naplánuje výjezd, ale spíš to vypadá jako kdyby chtěl vyskočit vysokou zeď a kolmá přírodní stěna budí víc než respekt. Rozjede se, na roztočenou rychlost vyletí po stěně jak střela a hned po dopadu ho čtyřkolka vytrestá zlomeninou, takže Cody vs. Stěna 0:1. Na závěr připravili v Premis Industries sestřih z akcí, roštěnky, pády, nesmysly, ničení, prostě neodmyslitelná součást každého amerického filmu. Dosyta se ještě pokoukáte v bonusech, kde vám třeba Cory Anderson představí svůj obytňák, ve kterém jezdí od závodu k závodu a oslněni dřevěným obložením nevíte, jestli je to karavan nebo jachta. V Rideru se také těšte na velký profil Libora Podmola.

BONUS DVD

• RED BULL X-FIGHTERS MADRID
• RED BULL NIGHT PRAHA
• MOTOCROSS KAPLICE
• MOTOCROSS KRAMOLÍN
• MOTOCROSS ŠUMPERK
• A MNOHO DALŠÍHO…

Kompletní info na: www.ridermag.cz

O tom, že je čtyřkolka Gladiator již zavedeným pojmem není pochyb. S každým novým modelem trvale dokazuje své kvality a vysokou odolnost. Pro náročné zákazníky nyní společnost Journeyman Europe připravila novou „sváteční“ edici této populární čtyřkolky. Jedná se o nejvybavenějšího a nejdokonalejšího Gladiatora všech dob, připraveného v limitované, množstevně omezené edici! Vítěz mnoha světových Rallye a extrémních závodů připomíná tímto modelem svoje fenomenální úspěchy na dálkových tratích. Úspěchy cennější o to víc, protože je Gladiator vybojoval s prakticky sériovou technikou a dokázal porazit celou plejádu speciálů s mnohem vyššími objemy motorů!

Nový Gladiator X-560R DCE je již v základu plně vybaven ke zdolávání všech nástrah dálkových výprav. K základní výbavě v ceně 17.480,-Kč je nyní stroj navíc vybaven mohutnou expediční výbavou, která by samostatně zakoupená stála neuvěřitelných 47 187,- Kč! Takže v podobě Gladiatora X-560R DCE dostanete nejen kvalitní a plně vybavený stroj, ale navíc ještě ušetříte nemalý „peníz“.

Souhrn základní a expediční výbavy namontované na stroji je skutečně rozsáhlý. Naleznete v něm duralová kola ISS, elektrický naviják Rock, tažné zařízení, podvozkový duralový štít Frontland II s chladičem výfuku a odsypávači písku, hydropneumatické seřiditelné tlumiče, pátrací halogenový reflektor, mohutný plastový box, duralové bezpečnostní koncovky řidítek, uzamykatelný uzávěr nádrže, přídavný palubní počítač Sendec 3in1, naváděč lana navijáku Fish Mouth, superodolné vyprošťovací lano 4,5 tuny, upínací síť SpiderNet, šestiplátnové pneu Duro PowerGrip, montážní kit GPS navigace, zámek Magnum Safe Thing.

Navíc si ke každému stroji u společnosti Journeyman Europe můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu příplatkovou výbavu Desert Challenge. V této výbavě naleznete například vodotěsnou GPS navigaci Garmin Oregon (7.990,- Kč), odolnou zakrývací plachtu (770,- Kč), špičkový moto batoh SHAD (1.490,- Kč), vyhřívané rukojeti Saito II (990 Kč), duralové nájezdy Vario (499,- Kč), sadu originálních pneu Gladiator (4.990,- Kč) nebo profesionální ATV bundu JourneyMan (2.499,- Kč).

Je vidět, že ve stroji Gladiator X-560R DCE dostane zákazník plně vybavený stroj za báječnou cenu a navíc mu ještě společnost Journeyman Europe jako poděkování za nákup věnuje závodní triko Gladiator a přilbu dle vlastního výběru úplně zdarma! Ale pozor! Gladiator X-560R Desert Challenge Edition je připraven pouze v omezeném množství!

[Show as slideshow]

Prach jsi a v prach se obrátíš. Toto úsloví muselo nutně vytanout na mysl každému závodníkovi, který se jen přiblížil k trati. Ano, trať byla rozbitá jako loni. I kamenitá byla. Ale TAKOVÝ prach, jako letos, tak ten jsem ještě nezažil. Z očí rozdrážděných prachem tekly každému slzy, ale než dopadly na zem, tak se proměnily v cementové kuličky. Ale tak to má být, maraton musí být extrémní, protože opravdoví závodníci na výletních okruzích přece nejezdí!

Tankodrom, na kterém se vinula závodní trať přinesla zpocené čelo nejen závodníkům, ale i zdravotníkům a později také hasičům. Všem zmíněným přidělala pořádný kus práce. Trať byla až na pár brodů po celé délce velice tvrdá a rozbitá. Nekonečná roleta z větších i menších kamenů brala závodníkům rychle sílu a nehody na sebe nenechaly dlouho čekat. Během víkendového závodění musel tým záchranářů zasahovat osmkrát, což je číslo, které přeci jen na maratonech nebývá zvykem.

Ve sportkách bylo rušno. Favorizovaný Marek Dobiáš „vystoupil“ dost nepříjemně ze své čtyřkolky při nedělním třiadvacátém kole, což stačilo jen na deváté místo, zatímco v sobotu byl druhý za Zdeňkem Muchou. Ten se v neděli spokojil se stříbrem za Erikem Lesákem, jemuž naopak v sobotu „bedna“ o vlásek unikla.

V královské kategorii TR se dvojice Martin Malát (Gladiator 510) a Pepa Hort (dříve Polaris XP 850, nyní Can-Am 800) navzájem nespustila z očí a ve vítězství se během víkendu vyměnili. V sobotu o prsa vietnamské studentky zvítězil Pepa Hort, ale v neděli zase dominoval Martin Malát, který i přes defekt pneumatiky opět svojí plavnou jízdou “naděloval” soupeřům kola.

Svoji premiéru si v Trstěnicích odbyla i kategorie “vozů” do jednoho litru obsahu motoru. Tato úplně nová kategorie je speciálně připravena pro malé automobily, nákladní čtyřkolky (side-by-side) a bugyny. Podmínkou je obsah motoru do “litru” a sedadla vedle sebe. Ačkoliv byly původně přihlášeny tři stroje, nakonec odstartoval v této kategorii jen jediný s posádkou Polaris týmu. Ten se s tratí statečně popral a logicky podle očekávání obsadil první místo.

Podrobnější popis událostí z Trstěnic u Mariánských Lázní a informace o dalších závodech naleznete na webových stránkách Offroadmaratonů.

Odkazy: www.offroadmaraton.cz

[Show as slideshow]

Akce Strike Sport Motoráj Rally se prostě ignorovat nedala. Jednak jsem už dlouho chtěl někam vyrazit a navíc to hned ze začátku vypadalo, že tam pojede celkem fajn parta týpků, co už na čtyřkolkách něco umí a nebojí se za to vzít. Navrch tam podle vyprávění očitých svědků měly být úžasný hory, a příroda vůbec, takže nebylo co řešit. Nakonec naše výprava nasbírala celkem sedm členů – šest čtyřkolkářů a jednoho enduráka. Dohromady to byly tři dodávky, plaťák a kára, takže dost solidní konvoj a dobrá parta na otravnou cestu. Technicky to byla celkem taková všehochuť – od každého výrobce trochu.

Jakožto redaktor časopisu o čtyřkolkách, říkal jsem si, že nepojedu na tuctovce. Jet tohle na Polarisu, Can-Amu nebo Arctic Catu je snobárna, japonci mě taky nelákali. Co takhle vyzkoušet výdrž Tchajwance? Ok. Takže rovnou toho největšího – objednávám si u Journeymanů Dinli Centhor 700, ať je trochu zábava a ať tenhle autobus ukáže, jestli za ty prachy vůbec stojí. Pro dalšího člena týmu krosáka Petra Kornouška zase nabíráme sportku SMC Ram 520RR a vytváříme tak unikátní ukrajinský Journeyman Racing tým. Do něj patří také Honza Jupa s Polaris Sportsman 800 takže značkový guláš je dokonán.

Protože vlastní závody začínaly v pondělí 17. srpna, vyrazili jsme pro jistotu už brzo ráno v neděli s tím, že dojedeme na místo večer, zakalíme, dáme dlabanec a dopoledne tak nějak vstaneme a zajezdíme si. To jsme ještě netušili, že takhle ne.

Cesta na Ukrajinu není sranda, protože až na místo, které se jmenuje Pilipets, to bylo nakonec asi 1100 km a i když jsme vyrazili už ve čtyři hodiny ráno, tak tam jsme se dostali až asi v jednu po půlnoci. Už sám otec národa Švejk neměl rád Maďary, teď už ho chápu, u nás si to segedíni taky moc nevylepšili. Víc než dvě hodiny z naší cesty nám totiž ukrojili právě bratři ze země klobás, když nás nesmyslně buzerovali na hranicích a nakonec vyhodili z přechodu na nejpřímější cestě. Vstoupit na vytouženou Ukrajinu jsme tak museli jinde a kupodivu tam se to obešlo i bez obligátní dvacky eurovočí v pasu na méně rozvinuté straně. Hurá. Rozdíly proti unii jsou vidět na každém metru, silnice většinou jeden hnus, ve městech spíš polňačky a všude žigulíci, iže, volhy a další pokroková technika rudých bratří.

Po příjezdu na místo určení na nás koukají jak na zjevení, jsme beznadějně poslední a zatímco motorkáři už mají za sebou gáblík i kalbu a v horizontální poloze se chystají na závody, tak my vykládáme mašiny a dostáváme první info k vlastnímu závodu. Pořád ještě si myslíme, že to bude prča a mi si jen tak na pohodu zařádíme po horách a cestou okouknem místní marfušky. Takže jdeme konzumovat Honzovu plzeň a slivovici od Petrovo dědy nebo koho…

První den a první držka

Tři hodiny spánku a budíček. No snídaně nic moc, salám už asi něco prožil, tak ho vracíme. Ještě jsme netušili, že později znovu potkáme. Nejdřív startují endura. Samá velká mašina, nechybí Varadero, utvrzuje nás to v přesvědčení, že to bude sranda, když to zvládne tenhle parník, tak my s prstem v nose.

A jedem! Roadbook vidím poprvé v životě a tak orientace podle něj trochu pokulhává. Naštěstí se ne moc dlouho po startu sjíždíme do grupy a pokračujeme jako parta dál. Že jet tohle na makroenduru jako je GS1100 nebo Varadero je kravina, potvrzují první odpadlíci. Další zase utopil Afriku v metrové bahenní laguně. Hm, začíná to zajímavě. Sportky mají problémy se přes tyhle pasti vůbec nějak dostat, napadlo někoho zajet si trasu na quadu? Asi ne… Zbytek dne je neskutečná rasovina. Pereme se s terénem každý po svém a pak i společnými silami, že nám ani nezbývá čas vstřebávat panorámata. Ve vesnicích na nás koukají jak na zjevení, děti mávají, babky civí, jenom krávy na nás prdí. A síly ubývají. Na jednom sjezdu vymletým úvozem dostávám kopanec a stojím až po dvou kotrmelcích, tak jako chuděra moje Dinli. S hrůzou jdu zjistit škody a skoro nechápu, že to tenhle mastodont přežil jen s ulomeným zrcátkem. Hůř to nese roadbook, který přišel o sklo a tváří se tak nějak nakřivo, jako, že by chtěl generálku. Má smůlu, v tomhle stavu to nakonec doklepe až do čtvrtka. Ale jinak všechno v rychtyku. Takže nastartovat a pokračujeme. Před náma je ještě půlka…

Do depa dojíždíme kolem 18h a jsme hotoví. Navíc se bude opravovat. Dinli přišla v lese o levou zadní manžetu, Petr zakufroval s ramkou a mění řídítka. Děláme na tom do tmy. No, zase jsme si nedali říct a jdeme na pivko. Jestliže se dneska jelo 90 km a bylo to takováhle rychta, tak zítřejších 140 musí být projížďka, aby se to stihlo dojet, ne? Zase chyba…

Závodění bolí

Vstává se mi ještě hůř než první den a cítím úplně přesně místa včerejšího dopadu. Úterý nás po několikakilometrovém přejezdu vede přímo nahoru do kopců. Dáváme si hřebenovou tůru se staženým zadkem. Pěšina jak pro kamzíky, napravo sráz hromadu stovek metrů do údolí a nalevo to samý. Jestli tady uděláme chybu, tak čtyřkolku dole ani nenajdeme. Humor opadá. Jsme výš než Sněžka a docela tu protahuje. Kdo vyjel nahoru, musí i dolů a tak nás čeká brutální sjíždění. S mojí mašinou s geometrií narušenou včerejším pádem je to vyloženě maso. Několikrát sbíráme typa na Transalpu a už ho začínáme nesnášet, navíc nám to bere zbytky drahocenných sil. Dole u potoka máme za sebou asi 20 km z celkových 140 a nám to sem trvalo čtyři hodiny… Definitivně přicházíme na to, že projížďka, kterou jsme si doma plánovali, zastávky na oběd a na holky se konat nebude. Strike Sport rally bude strašná práce.

Naše mašiny naštěstí drží bez problémů. Pokračujeme. Jsme zas v kopcích a na cestě po vrstevnici někdo hází salto s užitkáčem. Zutá guma, ale jinak je mašina i pilot v pořádku. Verkcajku máme s sebou dost, Dinli veze servis skoro pro všechny, a tak není problém kolo nafoukat a jedem dál. V půlce kopce nacházíme kamaráda Matěje na pokraji sil, jak se drápe s Warriorem v blátě do kopce. Konečně chápe, že bez nás by to byla pro něj konečná. My se ještě snažíme pokračovat, i když ve čtyři odpoledne máme před sebou ještě půlku trati a jsme zbití jako psi. Po dalších čtyřech kilometrech přichází rozhodnutí, že jet dál se nedá. Trať je se čtyřkolkou neslučitelná, o sportkách ani nemluvě. Přerušujeme jízdu a potupně čekáme na odvoz.

Po silnici je to zpátky na základnu asi 70 km po silnici. Dojíždíme už potmě. Naštěstí dneska bez náročnějších oprav. U večeře přichází překvapení, salám, co se nedal jíst na snídani, se nám kuchařka snažila propašovat do pizzy. Je sice hnusná, ale je to jídlo, po litrech energeťáků a kilech tyčinek a je i nakynutá pizza se zavánějícím salámem vítaná změna…

Nevzdáváme se

Třetí den má být oddychovka – 80 km. Už tomu moc nevěříme, ale trať konečně odpovídá čtyřkolkám. Navíc startujeme před enduráky, takže máme víc času na zvládnutí tratě. Součástí je i asi patnáctikilometrová šotolina vesnicí. Je sucho takže každá mašina zvedá kila prachu a ten za ní to všechno polyká. Žvýkačka se mění v modelínu. Tolik prachu jsem ještě nejedl. Pak zas do hor. Kolega Pavel má na svém Cecteku zas problémy s elektrikou. Dobíjíme ho přes Polaris a zase kousek zvládá. Chceme to dneska dát, ať nejsme za bábovky. Utíká to, zpátky budeme brzo, poslední kilometry po asfaltu a je to. Pavlovi stroj zdechnul asi dva kiláky před cílem, tak ho beru na lano. Půl třetí a jsme doma. Super! Můžeme o to víc kalit, místní lvovské pivo je fakt dobré. Nejdřív ale opravujeme. Do večera je co dělat.

Na poslední den se vyloženě těšíme. Každý normální pořadatel poslední etapu píše jezdcům pro radost. Jenže Strike Sport Motoráj rally je úchylná soutěž, takže když se na rozpravě dozvídáme, že bude s překvapením, tak sice všichni očekáváme konečně nějakou ukrajinskou šlapku na checkpointu, ale v koutku duše tušíme, že se asi pleteme. Takže zase radši něco vypijem…

Poslední den přejíždíme na start asi 20 km. Bude to brnkačka, utěšuju se. Sil už moc nezbývá, tak to snad dáme. 200 metrů za startem házím salto. Pěkná polňačka, pak jedna blbá kolej do boku mezi stromky, kopanec a saltíčko no hand rovnou na kedlubnu. Tak si tam ležím dez dechu a bez síly a čekám, kdy dorazí Dinli a schroupne mě jak jahodu. Nic. Tak se pomalu zvedám. Mašina stojí dva metry ode mne na kolech a zdá se, že nechápe, kde že to jako sedím. No já taky ne. To nám to pěkně začíná. S bolavým krkem lezu zpátky do sedla a s rozkopnutou geometrií stoupám do hor. Jedeme hřebenovku z úterka v opačném směru. S rozevřenými koly je to vyloženě onanie. Ještě lepší je sjezd o výškový kilometr dolů. Naštěstí potkávám u cesty žigula (hergot, kde se tam vzal??) a chlapíci v něm mi ochotně půjčují 19 mm klíč na povolení spojovačky. Dávám kola na rovinu. Přejou mi šťastnou cestu. Pálím to dolů, ale nějak jsem to nedal na rovinu a řídím to s rukama doprava. Sakra, zase musím sehnat devatenáctku a srovnat si to. Naštěstí pod kopcem u silnice stojí jako zjevení český neoplán a týpci tam mají, co potřebuju. Mám víc času, tak mi Honza radí, ať dám kola krapet k sobě. Tak jo. Projíždím to na štěrku a v pohodě. První stovky metrů po polňačce celkem taky. Na asfaltu ale přichází vystřízlivění. Hrnu to jako pluh. Mašina si to šněruje cik cak silnicí a nejde uřídit. Honzo díky. Potřebuju devatenáctku… V lese narážíme na partu dřevorubců s pásákem. Mají klíč. Už nic neriskuju a kupujeme od nich klíč. Skoro nechápeme, na co ho na tomhle krámu potřebují. Všechno je tu tak od 32 dál. Možná na rafičku teploměru oleje nebo tak něco.

Pokračujeme. Trochu lesa, planiny, sjezd a dojezd po asfaltu. Bolí mě všechno a mám hroznou radost, že už to mám za sebou a přežil jsem tuhle masakrovací rally pro amatéry. Jenom mi vrtá hlavou to překvapení. Kdyby mi to řekli ráno, tak to snad zabalím, v cíli se dozvídáme, že překvapením je to, že tahle etapa se jede dvakrát. Padá mi brada. Si snad dělají prdel, nebo co? Chvíli tam tak remcáme, pak tankujeme a jedem. Tohle nám trvalo čtyři hodiny. Druhou jedeme už po paměti. Dozvídáme se, že výjezd na kopec hned ze začátku nedal skoro nikdo z motorkářů s dvouválcema. No nic, tak aspoň budeme lepší. Nad vodou mě drží jenom energeťáky. Autobusáci nevěří, že jsme tam zas. My taky ne. Podruhé se to zdá lehčí, nic neopravuju a jedem pořád bez zastávek. V cíli jsme za nepochopitelných 2,5 hodiny. Konečně přichází ta pravá radost z dokončení rally. Jsme grogy.

Myjeme mašiny i sebe a těšíme se na večer. Máme objednaný šašlik, národní jídlo Ukrajiny. Atmosféra na vyhlašování je skvělá, za čtyři dny jsme s motorkáři jedna parta. Dinli i Ram si vyjely poháry – fajn, na poličku doma dost dobrý. Večer kalíme, tradičně vodku…

Nevěřte šašliku

Cestu domů v pátek poznamenává slovensko-ukrajinská hranice a čtyři hodiny na ní. Maďary tentokrát vynecháváme. Dojíždím domů ve tři ráno.

Když se v sobotu budím, zjišťuji škody: skoro mi nefunguje pravý palec – neudržím lžičku, nemůžu točit hlavou a sedět taky ne. Navíc ten unikátní šašlik asi potřebuje agresivnější zažívání, než je to moje… Ale začíná se ve mně probouzet super pocit ze zvládnutí téhle akce. Honit si triko, jak jsem v sobotu jezdil půl dne po lesích, tomu už se budu jenom smát. My najeli víc jak čtyři stovky kilometrů terénem, kde byste těžko šli i pěšky. To už nikdo nesmázne. Zamrzí jen to, že na tak skvělou akci, kterou Strike Sport Motoráj Rally byla, přijelo tak málo čtyřkolek. Tak snad příště slečinky.

No na závěr prostě nemůžu vynechat trochu toho pochlebování. Celá naše výprava byla dílem polarridera Honzy Jupy spolumajitele společnosti Strike Sport International, který nejen, že sehnal na výpravu prostředky, ale právě Strike Sport International se stala i generálním partnerem závodů pořádaných časopisem Motoráj. Speciální díky patří i klukům z Journeymanu, kteří nám na rally nachystali Dinli a SMC. No, nachystali. Vytáhli z kouta dvora, utáhli šroubky a dofoukli gumy, jinak jely oba (předváděcí) stroje v sériové podobě. Vzhledem k tomu, že Dinli v minulosti nikdy nezářila bůhvíjakou pověstí, co do spolehlivosti, tak tahle zkušenost všechno obrací naruby – sedmistovka vydržela to, co Polaris, šlapala jak hodinky i na ukrajinský benzin pochybného původu a nikde nepotřebovala asistenci. Ram 520 vydržela až do konce i v terénu, kde neměla co dělat. Takhle tvrdě s ní nikdy jezdit nebudete, navíc ten drobeček, co jí řídil má taky přes metrák. V normálních testech tohle prostě nejde postřehnout, nevíte, jestli mašina vydrží rok nebo jenom týden. Po Strike Sport pekle ale věřím, že je při běžném zacházení nejde zničit, když to neřídí tupec.

Text: Dan Pejzl

[Show as slideshow]